Cukr jako droga
Napsal: 20 kvě 2010 21:38
Rafinovaný cukr
Rafinovaný bílý cukr (dále jen cukr) je ve skutečnosti škodlivou drogou. Jednoduchý cukr se absorbuje rychle a tak nevytváří zásobu dlouhotrvající energie. Vyvolává závislost, přehnaně uvolňuje a dilatuje organismus. Cukr se dnes přidává téměř do všech potravin, tělo se však s 1 čajovou lžičkou prý vyrovnává tři dny. Při naprostém vyloučení rafinovaného cukru ze stravy se objevují abstinenční příznaky. Ale pozor: není cukr jako cukr. O rozdílu mezi cukrem jednoduchým a složitým v článku "Cukry a škroby".
Rafinovaný cukr jako droga
Je zvláštní, jak je historie vývoje obchodu s opiem a cukrem podobná: Jak opium tak cukr byly objeveny a rozšířeny arabskou říší. Obě komodity byly zpočátku používány jako léčiva, obě rovněž během několika málo století skončily jako návykové smyslově dráždivé látky. Šťáva z makovic se zpracovává na opium, to je přepracováno v morfin a ten je nakonec rafinován v heroin. Ani cukr není nic jiného než chemikálie. Šťáva z cukrové třtiny nebo řepy je rafinována v melasu a ta je zpracována na hnědý cukr, z něhož jsou nakonec rafinací získávány ony bílé krystalky. Není divu, že drogoví dealeři ředí čistý heroin mléčným cukrem – laktázou (kvůli vzhledové přitažlivosti).
Šťáva z makovic >> opium >> morfin >> heroin
Šťáva z cukrové třtiny / řepy >> melasa >> hnědý cukr >> rafinovaný bílý cukr
Cukr byl vždy výhodný obchodní artikl, ale původně byl velmi drahý a skutečně se používal pouze jako lék. Postupně, jak se jeho cena snižovala, jeho konzumace rostla každým rokem. Historie pěstování cukru je spojená s otrokářským systémem. Na plantážích s cukrovou třtinou pracovali černí otroci. Až o něco později se začal vyrábět cukr řepný. I dnes se však musí cukrová řepa ručně sázet, plít a čistit. Cukrová třtina vyžaduje úmornou práci na žhavém slunci tropů. Pěstování a sklizeň cukrové třtiny nebylo možné zmechanizovat. Tyto činnosti musí být stále prováděny ručně. Většina těchto rukou je černá. A navíc cukrové plantáže tak jako snad každá monokultura devastují půdu.
________________________________________
Rafinovaný cukr jako extrémně jinová potravina
Lidé dnes konzumují nadbytek extrémně jangových potravin (maso, vejce, nadbytek soli a pečeného...) a pokud by nesáhli po "vyrovnávači" extrémního jangu - tj. po extrémních jinech (např. rafinovaný cukr, mléčný cukr, ovocný cukr)... asi by se už dávno pozabíjeli
. Cukrově jinoví lidé jsou takoví sladcí a usměvaví… Lidé mají často „zacukrovaná játra“ – často se jejich agrese díky tomu neprojeví a zůstává potlačená. Chápete? Extrémním jangem si poškodím játra, na emoční úrovni by se tělo snažilo tento extrém vyeliminovat agresí, zlostí (emoce náležící nemocným játrům), ale já pravidelně sním nějaký ten extrémní jin. Pokud ho sním dostatek, utlumím se. Cukr často způsobuje únavu a útlum, je to v podstatě takový otupovač. Někdy to ale může fungovat jinak, občas totiž kombinace cukr-maso způsobí, že člověk svou agresi naopak prudce projevuje, je výbušný. Záleží na podmínkách, množství, celkové konstituci a aktuální kondici.
Ať tak nebo tak, disharmonie a nemoc nastává vždy, když své tělo bičujeme extrémy. A to i na národní úrovni, neboť cukro-masové civilizace vždy vedly války a glorifikovaly násilí. Tato "rovnováha" cukr-maso platí i v párové dynamice. Žena, která často připravuje maso svému muži (nebo ho on konzumuje často) se vedle něj vyvažuje sladkostmi. Miluje dezerty a bez sladkostí (tak jako on bez masa) si neumí život představit. Vyvažuje tím jeho jangovou energii. Kam oba v těchto energiích směřují je bohužel předvídatelné. Více v článcích: "Jinové a jangové nemoci", "Rakovina a výživa" a "Hypoglykémie a cukrovka".
________________________________________
Působení na tělo – nemoci z rafinovaného cukru:
Kamkoliv cukr vstoupil přinesl s sebou degeneraci a choroby (a to i původní přírodním národům).
• Jedna z těch „drobných“ nevýhod konzumace cukru je, že otupí chuť přirozeně sladkých potravin (např. zelenin).
• Rafinovaný cukr demineralizuje organismus. Likviduje minerálové zásoby těla. Tím mj. způsobuje nedostatek vápníku, což má dalekosáhlé účinky např. na vznik zubního kazu, osteoporózu, křeče ve svalech, ale i veškeré porušení nervové soustavy. (Pro hlubší pochopení demineralizace viz článek "Ostatní nevhodné produkty k jídlu" odstavec o rafinovaných potravinách.)
• Cukr překyseluje organismus, žaludek je jím ochromen (stačí i ¼ kávové lžičky cukru), začne produkovat ohromné množství kyseliny (cukr je silná zásada – tzn. že je kyselinotvorný). Při opakovaném působení se můžou vytvořit žaludeční vředy.
• Cukr podporuje v těle výskyt plísní – obzvláště Candidy (je to přírodní kvasinka, která normálně tvoří asi 10 – 15 % střevní flóry). Dojde-li k jejímu přemnožení, produkuje toxiny a zaplaví jimi celý organismus. Základní symptomy: stavy únavy, bezdůvodná bolest hlavy, náladovost, deprese, bolest v krku, astma, nemoci střev, alergie, svalové bolesti, otoky kloubů, špatné trávení, záněty močového měchýře či pochvy. Dochází k přetěžování imunitního systému (intoxikace organismu zatěžuje hlavně lymfatické uzliny, což je hlavní místo tvorby nádorů a cyst, toxiny v podobě chemických derivátů poškozují psychiku člověka a také napadají buňky, ty oxidují, vzniká zánět („- itida“). Deformace buněk může přejít až na rakovinné bujení (v pokročilém stadiu rakoviny, může střevní flóra obsahovat až 100% organismů Candidy albicans…)
• Celkově oslabuje imunitu a tím se spolupodílí na mnoha onemocněních včetně AIDS, tuberkulózy…
• Cukr je jedním z hlavních fyzických komponentů při vzniku a prohlubování hypoglykémie a cukrovky.
• Působení na psychiku: zjednodušeně řečeno cukr disociuje člověka, oslabuje ho, otupuje a odděluje ho od vlastních pocitů. Rafinovaný cukr má přímý vliv na naše myšlení – ničí stření bakterie, které jsou zodpovědné za tvorbu vitamínů skupiny B. Dále se podílí se na vzniku všech tzv. psychických nemocí.
________________________________________
Týká se vás to?
Netrpíte náhodou cukrovou depres? Hypoglykémií - nízkým stavem hladiny cukru v krvi, trpí většina obyvatel, aniž o tom vědí. Další neoficiálně šířenou informací je, že limity pro určení cukrovky (nadměrné hladiny cukru v krvi) se pravidelně zvyšují, jinak by již většina lidí u sebe diagnostikovala před-cukrovkové stavy... více přesnějších informací naleznete v článku "Hypoglykémie a cukrovka".
Pokud rafinovaný cukr běžně konzumujete a máte pocit, že vás to nijak negativně nepoškozuje, neboť jste samozřejmě výtečný člověk, relativně zdravý/á a navíc vám to dobře myslí... zamyslete se ještě jednou. Možná že problém není zatím pro vás viditelný, možná si jen postupně zhoršujete kondici a zvyšujete riziko nemoci... Možná by po ale vynechání cukru odpadla ta občasná podrážděnost či únava a vaše myšlení by bylo dvojnásob (!) rychlejší a tím efektivnější... uvědomte si, že nemůžete uvidět rozdíl, když to nevyzkoušíte...
Závislost na cukru lze překonat!
Jsem toho živým důkazem. Ještě jsem nepotkala nikoho, kdo by byl větší "závislák" než já před mnoha lety. Svojí závislost jsem si ale neuvědomovala. Připadalo mi normální kupovat si denně sladkosti, sníst občas na posezení celé balení rakviček, několik sáčků bonbónů a když už nebylo nic z toho, sypat si několikrát denně do misky cukr krystal a jíst ho pokapaný citrónem. S konzumací rafinovaného cukru jsem skončila ze dne na den v lednu roku 2000. Znamenalo to zapomenout na téměř všechny konvenční sladkosti, včetně vánoček, koláčků, sušenek apod. Četli jste někdy složení? Cukr se občas dává i do slaného pečiva... Ještě že se tehdy daly (a dodnes dají) ve zdravé výživě zakoupit zákusky a dobroty dle makrobiotických zásad - třeba na bázi sladů. Jinak bych asi nepřežila. Chuť na sladké se ale snižuje pokud konzumujeme vyvážená jídla s dostatkem uhlovodanů... to už ale víte, ne?
autorka
Až se rozhodnete skoncovat s rafinovaným cukrem, nezapomeňte, že nejde o to zavrhnout sladkou chuť! Tu za prvé potřebujeme a za druhé se bez ní neobejdeme. Inspirovat se můžete například v článku: "Co čím nahradit?". Tedy jestli jste stejně mlsní jako já.
A pokud je vám tento článek málo, přečtěte si knihu Cukrové trápení od Williama Duffyho. Pokud s vámi nehne ani Duffy, tak už teda nevím
autorka článku: Květa Svobodová (leden 2008)
Zdroj:http://www.prirodnivyziva.cz
Rafinovaný bílý cukr (dále jen cukr) je ve skutečnosti škodlivou drogou. Jednoduchý cukr se absorbuje rychle a tak nevytváří zásobu dlouhotrvající energie. Vyvolává závislost, přehnaně uvolňuje a dilatuje organismus. Cukr se dnes přidává téměř do všech potravin, tělo se však s 1 čajovou lžičkou prý vyrovnává tři dny. Při naprostém vyloučení rafinovaného cukru ze stravy se objevují abstinenční příznaky. Ale pozor: není cukr jako cukr. O rozdílu mezi cukrem jednoduchým a složitým v článku "Cukry a škroby".
Rafinovaný cukr jako droga
Je zvláštní, jak je historie vývoje obchodu s opiem a cukrem podobná: Jak opium tak cukr byly objeveny a rozšířeny arabskou říší. Obě komodity byly zpočátku používány jako léčiva, obě rovněž během několika málo století skončily jako návykové smyslově dráždivé látky. Šťáva z makovic se zpracovává na opium, to je přepracováno v morfin a ten je nakonec rafinován v heroin. Ani cukr není nic jiného než chemikálie. Šťáva z cukrové třtiny nebo řepy je rafinována v melasu a ta je zpracována na hnědý cukr, z něhož jsou nakonec rafinací získávány ony bílé krystalky. Není divu, že drogoví dealeři ředí čistý heroin mléčným cukrem – laktázou (kvůli vzhledové přitažlivosti).
Šťáva z makovic >> opium >> morfin >> heroin
Šťáva z cukrové třtiny / řepy >> melasa >> hnědý cukr >> rafinovaný bílý cukr
Cukr byl vždy výhodný obchodní artikl, ale původně byl velmi drahý a skutečně se používal pouze jako lék. Postupně, jak se jeho cena snižovala, jeho konzumace rostla každým rokem. Historie pěstování cukru je spojená s otrokářským systémem. Na plantážích s cukrovou třtinou pracovali černí otroci. Až o něco později se začal vyrábět cukr řepný. I dnes se však musí cukrová řepa ručně sázet, plít a čistit. Cukrová třtina vyžaduje úmornou práci na žhavém slunci tropů. Pěstování a sklizeň cukrové třtiny nebylo možné zmechanizovat. Tyto činnosti musí být stále prováděny ručně. Většina těchto rukou je černá. A navíc cukrové plantáže tak jako snad každá monokultura devastují půdu.
________________________________________
Rafinovaný cukr jako extrémně jinová potravina
Lidé dnes konzumují nadbytek extrémně jangových potravin (maso, vejce, nadbytek soli a pečeného...) a pokud by nesáhli po "vyrovnávači" extrémního jangu - tj. po extrémních jinech (např. rafinovaný cukr, mléčný cukr, ovocný cukr)... asi by se už dávno pozabíjeli
. Cukrově jinoví lidé jsou takoví sladcí a usměvaví… Lidé mají často „zacukrovaná játra“ – často se jejich agrese díky tomu neprojeví a zůstává potlačená. Chápete? Extrémním jangem si poškodím játra, na emoční úrovni by se tělo snažilo tento extrém vyeliminovat agresí, zlostí (emoce náležící nemocným játrům), ale já pravidelně sním nějaký ten extrémní jin. Pokud ho sním dostatek, utlumím se. Cukr často způsobuje únavu a útlum, je to v podstatě takový otupovač. Někdy to ale může fungovat jinak, občas totiž kombinace cukr-maso způsobí, že člověk svou agresi naopak prudce projevuje, je výbušný. Záleží na podmínkách, množství, celkové konstituci a aktuální kondici.Ať tak nebo tak, disharmonie a nemoc nastává vždy, když své tělo bičujeme extrémy. A to i na národní úrovni, neboť cukro-masové civilizace vždy vedly války a glorifikovaly násilí. Tato "rovnováha" cukr-maso platí i v párové dynamice. Žena, která často připravuje maso svému muži (nebo ho on konzumuje často) se vedle něj vyvažuje sladkostmi. Miluje dezerty a bez sladkostí (tak jako on bez masa) si neumí život představit. Vyvažuje tím jeho jangovou energii. Kam oba v těchto energiích směřují je bohužel předvídatelné. Více v článcích: "Jinové a jangové nemoci", "Rakovina a výživa" a "Hypoglykémie a cukrovka".
________________________________________
Působení na tělo – nemoci z rafinovaného cukru:
Kamkoliv cukr vstoupil přinesl s sebou degeneraci a choroby (a to i původní přírodním národům).
• Jedna z těch „drobných“ nevýhod konzumace cukru je, že otupí chuť přirozeně sladkých potravin (např. zelenin).
• Rafinovaný cukr demineralizuje organismus. Likviduje minerálové zásoby těla. Tím mj. způsobuje nedostatek vápníku, což má dalekosáhlé účinky např. na vznik zubního kazu, osteoporózu, křeče ve svalech, ale i veškeré porušení nervové soustavy. (Pro hlubší pochopení demineralizace viz článek "Ostatní nevhodné produkty k jídlu" odstavec o rafinovaných potravinách.)
• Cukr překyseluje organismus, žaludek je jím ochromen (stačí i ¼ kávové lžičky cukru), začne produkovat ohromné množství kyseliny (cukr je silná zásada – tzn. že je kyselinotvorný). Při opakovaném působení se můžou vytvořit žaludeční vředy.
• Cukr podporuje v těle výskyt plísní – obzvláště Candidy (je to přírodní kvasinka, která normálně tvoří asi 10 – 15 % střevní flóry). Dojde-li k jejímu přemnožení, produkuje toxiny a zaplaví jimi celý organismus. Základní symptomy: stavy únavy, bezdůvodná bolest hlavy, náladovost, deprese, bolest v krku, astma, nemoci střev, alergie, svalové bolesti, otoky kloubů, špatné trávení, záněty močového měchýře či pochvy. Dochází k přetěžování imunitního systému (intoxikace organismu zatěžuje hlavně lymfatické uzliny, což je hlavní místo tvorby nádorů a cyst, toxiny v podobě chemických derivátů poškozují psychiku člověka a také napadají buňky, ty oxidují, vzniká zánět („- itida“). Deformace buněk může přejít až na rakovinné bujení (v pokročilém stadiu rakoviny, může střevní flóra obsahovat až 100% organismů Candidy albicans…)
• Celkově oslabuje imunitu a tím se spolupodílí na mnoha onemocněních včetně AIDS, tuberkulózy…
• Cukr je jedním z hlavních fyzických komponentů při vzniku a prohlubování hypoglykémie a cukrovky.
• Působení na psychiku: zjednodušeně řečeno cukr disociuje člověka, oslabuje ho, otupuje a odděluje ho od vlastních pocitů. Rafinovaný cukr má přímý vliv na naše myšlení – ničí stření bakterie, které jsou zodpovědné za tvorbu vitamínů skupiny B. Dále se podílí se na vzniku všech tzv. psychických nemocí.
________________________________________
Týká se vás to?
Netrpíte náhodou cukrovou depres? Hypoglykémií - nízkým stavem hladiny cukru v krvi, trpí většina obyvatel, aniž o tom vědí. Další neoficiálně šířenou informací je, že limity pro určení cukrovky (nadměrné hladiny cukru v krvi) se pravidelně zvyšují, jinak by již většina lidí u sebe diagnostikovala před-cukrovkové stavy... více přesnějších informací naleznete v článku "Hypoglykémie a cukrovka".
Pokud rafinovaný cukr běžně konzumujete a máte pocit, že vás to nijak negativně nepoškozuje, neboť jste samozřejmě výtečný člověk, relativně zdravý/á a navíc vám to dobře myslí... zamyslete se ještě jednou. Možná že problém není zatím pro vás viditelný, možná si jen postupně zhoršujete kondici a zvyšujete riziko nemoci... Možná by po ale vynechání cukru odpadla ta občasná podrážděnost či únava a vaše myšlení by bylo dvojnásob (!) rychlejší a tím efektivnější... uvědomte si, že nemůžete uvidět rozdíl, když to nevyzkoušíte...
Závislost na cukru lze překonat!
Jsem toho živým důkazem
. Ještě jsem nepotkala nikoho, kdo by byl větší "závislák" než já před mnoha lety. Svojí závislost jsem si ale neuvědomovala. Připadalo mi normální kupovat si denně sladkosti, sníst občas na posezení celé balení rakviček, několik sáčků bonbónů a když už nebylo nic z toho, sypat si několikrát denně do misky cukr krystal a jíst ho pokapaný citrónem. S konzumací rafinovaného cukru jsem skončila ze dne na den v lednu roku 2000. Znamenalo to zapomenout na téměř všechny konvenční sladkosti, včetně vánoček, koláčků, sušenek apod. Četli jste někdy složení? Cukr se občas dává i do slaného pečiva... Ještě že se tehdy daly (a dodnes dají) ve zdravé výživě zakoupit zákusky a dobroty dle makrobiotických zásad - třeba na bázi sladů. Jinak bych asi nepřežila. Chuť na sladké se ale snižuje pokud konzumujeme vyvážená jídla s dostatkem uhlovodanů... to už ale víte, ne?autorka
Až se rozhodnete skoncovat s rafinovaným cukrem, nezapomeňte, že nejde o to zavrhnout sladkou chuť! Tu za prvé potřebujeme a za druhé se bez ní neobejdeme
. Inspirovat se můžete například v článku: "Co čím nahradit?". Tedy jestli jste stejně mlsní jako já. A pokud je vám tento článek málo, přečtěte si knihu Cukrové trápení od Williama Duffyho. Pokud s vámi nehne ani Duffy, tak už teda nevím
autorka článku: Květa Svobodová (leden 2008)
Zdroj:http://www.prirodnivyziva.cz
)- byť v konečném důsledku mě to o energii připraví.
. Příště ji dám na okno...
