Články z novin
Re: Články z novin
wow, to je zajímavé. Tak sázejte kdy to práskne.
Moje orgoše > Zde < - Moderátor fóra -
Re: Články z novin
Pokud je 1300 světelných let daleko, tak už to klidně prásklo... Mě by spíš zajímalo, proč se v článku píše jen o viditelném spektru, ale už ne o tvrdém záření (gama a další chuťovky), kterého takový jev musí vygenerovat gigantické množství a ani ta vzdálenost ho nijak významně nezatlumí...
-
vlady
- Příspěvky: 349
- Registrován: 28 kvě 2010 04:47
- Bydliště: Jindřichohradecko
- Kontaktovat uživatele:
Re: Články z novin
Novinky je bulvár, to by chtělo nějaký seriozní zdroj který se tím zabývá. Aby to nakonec nevycházelo na ten 2012.
-
Zenko.Idane
- Příspěvky: 495
- Registrován: 29 črc 2009 02:31
- Bydliště: Kosmonosy
Re: Články z novin
Zde je něco k tomu slunci, nevím tedy na kolik je to info seriozní? ale každé info se hodí. 
hlavně by mě zajímalo když už se o tom zminují jestli se toho například dočkáme? http://osud.wordpress.com/2011/01/20/zi ... he-slunce/
hlavně by mě zajímalo když už se o tom zminují jestli se toho například dočkáme? http://osud.wordpress.com/2011/01/20/zi ... he-slunce/Re: Články z novin
Milí moji orgoniťáci
Našla som video, ktoré mi robí náladičku na počkanie.
Tak som sa rozhodla, že sa podelím
Doporučenie: Používať pred pečením koláčikov
Dúfam, že aj na vás to bude fungovať...
Našla som video, ktoré mi robí náladičku na počkanie.
Tak som sa rozhodla, že sa podelím Doporučenie: Používať pred pečením koláčikov
Dúfam, že aj na vás to bude fungovať...
Re: Články z novin
Michalo, tak to je něco! Musel jsem se na to podívat 3x!!
Re: Články z novin
Však úžasné? 
Takto nejako vyzerá šťastie, láska, radosť.... Predstav si, že by to videli naraz všetci ľudia na svete! Zem by až hučala z tých vibrácií...
Takto nejako vyzerá šťastie, láska, radosť.... Predstav si, že by to videli naraz všetci ľudia na svete! Zem by až hučala z tých vibrácií... 
Re: Články z novin
Jak se kalil kapitál
Mám v rodině právníka. Do roku 1994 jsem měl dokonce dva. To zemřel ve věku dvaasedmdesáti let můj strýc Jan, známý pražský advokát. On nade mnou držel ochrannou ruku, když po mně v sedmdesátých a osmdesátých letech „šlapal“ bolševik. Radil mi, jak mám vypovídat u výslechu, co po mně můžou chtít a na co jim nemusím odpovídat. Často a rád na něj vzpomínám. Jen jemu vděčím za to, že nefiguruji v Cibulkových (dnes také Žáčkových a Pencových) seznamech spolupracovníků StB.
Strýc Jan pracoval jako podnikový právník. Od něj vím, že tehdejší „disidenti,“ z nichž většina byli normalizační komunisté, vyhození po prověrkách v roce 1969 z rodné strany, vyjednávali už od roku 1985 s představiteli komunistického režimu o podílu na moci. Ne s pitomci typu Milouše Jakeše, ale například s Rudolfem Hegenbartem.
To, k čemu tady došlo v listopadu roku 1989, bylo předem pečlivě naplánováno. Včetně toho, že rozhodující vliv na transformaci ekonomiky budou mít „odborníci“ z Prognostického ústavu. Součástí plánu byl i článek Miloše Zemana, otištěný v létě roku 1989 v Technickém magazínu a popisující tristní stav naší ekonomiky. Ten měl upozornit na „novou krev,“ ekonomické odborníky, kteří budou jako jediní schopni úspěšně transformovat ekonomiku tohoto státu na kapitalistický systém.
Hlavním cílem byla nejen legalizace majetku bývalých mocenských struktur (třeba lidé z PZO Motokov, Omnipol a dalších podniků, zabývajících se obchodem s kapitalistickou cizinou, měli v zahraničí devizová konta), ale také vytvoření nového podnikatelského prostředí s novými „kapitalisty.“ Byla vymyšlena i „Kupónová privatizace,“ nejjednodušší a nejméně průhledný způsob ovládnutí státních podniků. Mělo to proběhnout následovně: Ze státních podniků se vyvede část jejich hodnoty a převede se na fiktivní akcie, v tomto případě přejmenované na kupóny. Ty budou spravovat fondy. Hodnota těchto „akcií“ se na „akciovém trhu“ (nikoli burze!) pomocí „zahraničního kapitálu“ navýší tak, že přesáhne padesát procent původní hodnoty podniku. Investoři tak získají majoritu a ovládnou podnik. DIK (držitel investičních kupónů, nikoliv akcií!) bude dostávat dividendy a spokojenost bude na obou stranách. Toto všechno mělo být koordinováno komisí pod vedením Valtra Komárka.
Vymyšleno to bylo skvěle. Nikdo ale nepočítal s tím, co vyvede jeden ze „zasvěcených,“ arogantní, ješitný a egoistický Ing. Václav Klaus. Tento člověk vycítil příležitost a „utrhl se ze řetězu.“ Přisvojil si všechny myšlenky a postavil se do čela „transformace.“ Člověk, který dosud neřídil ani trafiku, najednou řídil ekonomiku celého státu! Na tom, co se stalo, má obrovský podíl viny také Václav Havel, prominentní disident a v té době už z vůle komunistů prezident této země. To on prosadil Václava Klause na post ministra financí s odůvodněním, že je to mladý, progresivní ekonom. Později toho sice litoval, ale ten jeho projev v Rudolfinu už nic nezměnil. Do této funkce doporučila Václavu Havlovi Václava Klause „disidentka“ Rita Budínová - Mlynářová - Klímová, bývalá fanatická komunistka. Kdo tehdy stál v pozadí a kdo tedy rozhodl o tom, že se nejmocnějším mužem v této zemi stal právě Václav Klaus, se dnes můžeme jen dohadovat. Dosavadní vývoj ale dostatečně dokázal, že na té ekonomické transformaci nejvíc profitovala úzká skupina lidí, jejichž minulost není zrovna čistá.
Václav Klaus si přisvojil právo rozhodovat absolutně o všem. Své bývalé kolegy z Prognostického ústavu tak postavil před neřešitelný problém. Oni neměli jakoukoliv možnost mu v jeho jednání zabránit. Nemohli přece předstoupit před národ a říci všem občanům, že tohle všechno bylo naplánováno a rozhodnuto dávno před 17. listopadem roku 1989. Museli tedy jen trpně přihlížet. Osobně mi bylo nejvíce líto pana Valtra Komárka. Byla zde určitá šance, že pod jeho vedením ta transformace proběhne podle dohodnutých pravidel a v určitém právním rámci. Valtr Komárek už v roce 1992 zcela rezignoval a stáhl se do ústraní.
Celou akci, zvanou Kupónová privatizace, totálně rozbil Viktor Kožený se svojí „jistotou desetinásobku.“ A Klausovo „Více takových Kožených!“ Narychlo se dotiskovaly kupónové knížky a lidé prodávali jako diví. Veksláci měli žně. Za neregistrovanou kupónovou knížku se tehdy platilo až dvacet tisíc. Dva autentické výroky Václava Klause z té doby stojí za připomenutí. Začátek roku 1990: „Něco jako národní majetek tady nikdy neexistovalo!“ Začátek akce, zvané Kupónová privatizace: „Vždycky jsme si říkali, že je to majetek nás všech. Teď si na to tedy vydáme papír.“ Nějak si nám pan profesor odporoval, nezdá se vám?
Těch prokázaných 34 miliard, které „odpluly“ s Viktorem Koženým (a s nimi odplula i celá naše námořní flotila!) mělo zůstat tady! Když se tehdy novináři ptali Václava Klause, jaký má názor na to, že zásluhou Viktora Koženého už nemáme námořní flotilu, tak jenom pozdvihl obočí: „My jsme měli nějaké námořní loďstvo?“
Investiční fondy měly působit jako správci majetku. Rozhodnutím ministra financí (Ing. Ivan Kočárník, ODS) se tyto fondy přetransformovaly na vlastníky majetku, svěřeného jim DIKy. Už nic nebránilo jejich rozkradení. Lidem, kteří uvěřili a těmto fondům svěřili své „akcie,“ zůstaly jen prázdné kupónové knížky s podpisem geniálního ekonoma Václava Klause. A protože se tak dělo podle zákona, stali se na jejich úkor z vybraných jedinců milionáři. Investiční fond Trend a jeho zakladatelé jsou toho typickým příkladem.
Podniky, které převedením až třetiny původní hodnoty na „akcie“ ztratily schopnost dále se rozvíjet, buď zanikly, nebo byly na příkaz „shora“ sanovány bankami. Místo toho, aby vytvářely zisk, byly dotovány vysáváním bank. Aby byl udržen sociální smír, byla uměle udržována zaměstnanost. Dělníci nechodili do práce, ale do zaměstnání. Mnozí z nich dodnes s dojetím vzpomínají na obědy za deset korun ve Stehlíkově Poldovce.
Už v roce 1995 bylo jasné, že tento způsob hospodaření vede zákonitě ke zhroucení celé ekonomiky státu. Vyrovnaný rozpočet byl udržován uměle tím, že do něj byly převáděny všechny rezervy. K tomuto účelu se do něj převedly také všechny přebytky z vybraného a nespotřebovaného důchodového pojištění. S důsledky tohoto kroku se potýkáme dodnes.
Přes toto všechno prohlásil Václav Klaus v roce 1996 transformaci za ukončenou. Samozřejmě úspěšně! Jeho vláda končila v roce 1997 „úspornými balíčky“ a propadem HDP na mínus 0,7%.
Vrcholem geniality velkého ekonoma bylo vyzdvihování mladých a progresivních podnikatelů. Byli to „chrti“ typu Dienstla a Tykače (finanční skupina Motoinvest), kteří těžili z absence právního rámce a z bankovního socialismu. Jejich činnost nikdo nekontroloval. Václav Klaus prohlásil, že jeho cílem je vytvořit v této zemi vrstvu bohatých lidí. Už ale nedodal, že na to jejich bohatství se budeme muset složit my všichni.
Ten zhruba bilion korun, který se neoficiálně uvádí jako ztráta, je ztráta finanční, tedy přímo vyčíslitelná. Ztráty druhotné (zaniklé podniky a tím ztracené výrobní kapacity, následně pak propad exportu - není pravda, že nebylo kam vyvážet, ono nebylo co vyvážet!), se odhadují na další bilion. To, že třeba Tomáš Ježek (ano, ten, který ve Lnářích v čele privatizační komise rozhodoval komu, co a za kolik) dnes přiznává ztrátu pouhých čtyřiceti miliard (Viktor Kožený), je výsměchem všem, kdo tu dobu pamatují. Nejhorší ze všeho jsou ale dopady tohoto konání na morálku celé společnosti. Dnes zde vládnou už pouze peníze. Bohužel.
To, co jsem popsal, je samozřejmě doložitelné. Přesným a chronologickým popisem událostí a dokumentací všech těchto ekonomických transformací dnes disponují lidé, kteří „byli u toho.“ Václav Klaus ví, že „oni“ vědí! Proto udělal vše pro svoje znovuzvolení. Schůzka Šlouf – Weigl v hotelu Savoy nepotřebuje komentáře. Extempore ministra vnitra Ivana Langera tuto frašku pouze završilo. Václav Klaus má teď pár let klid a jistotu, že se tyto dokumenty neobjeví. Má to také pojištěné tím, že velká část těch, kteří se také jeho zásluhou stali tou novou elitou se stamilionovými a dnes i miliardovými majetky, je stále na vysokých postech a má rozhodující vliv na dění v této zemi. Jenomže dorůstá mladá generace a ta bude také chtít svůj podíl na kořisti. Až k tomu dojde, to pak teprve bude mela!
Když se vrátím zpátky do těch přelomových devadesátých let a uvědomím si, z jakého podhoubí zde vyrostla ta nová podnikatelská elita, musím si nutně položit několik otázek. Co je pravdy na tom, že Václav Klaus umožnil bývalým nomenklaturním kádrům, estébákům, vekslákům a dalším pochybným existencím rozkrást majetek nás všech výměnou za to, že jeho jméno bude vymazáno ze všech záznamů Státní bezpečnosti? Byl v tzv. Fondu „Z“ také spis Václava Klause? Kde asi skončily všechny ty spisy, které v tom Fondu „Z“ spravoval tehdejší ministr vnitra JUDr. Richard Sacher? Jisté je jen jedno: Dokud bude Václav Klaus naživu a hlavně v prezidentské funkci, nebude zodpovězena žádná z těchto otázek. Ti, co nejvíce profitovali na Klausově ekonomické transformaci, která v této souvislosti obohatila svět o pojem „tunelling,“ mají eminentní zájem na dodržení kontinuity. Tu jim zaručuje právě osoba jménem Václav Klaus. Komu neotevřela oči prezidentská volba a zvláště to, co se dělo kolem, tak tomu je už možné nabulíkovat opravdu všechno.
http://www.outsidermedia.cz/Jak-se-kalil-kapital-1.aspx
Mám v rodině právníka. Do roku 1994 jsem měl dokonce dva. To zemřel ve věku dvaasedmdesáti let můj strýc Jan, známý pražský advokát. On nade mnou držel ochrannou ruku, když po mně v sedmdesátých a osmdesátých letech „šlapal“ bolševik. Radil mi, jak mám vypovídat u výslechu, co po mně můžou chtít a na co jim nemusím odpovídat. Často a rád na něj vzpomínám. Jen jemu vděčím za to, že nefiguruji v Cibulkových (dnes také Žáčkových a Pencových) seznamech spolupracovníků StB.
Strýc Jan pracoval jako podnikový právník. Od něj vím, že tehdejší „disidenti,“ z nichž většina byli normalizační komunisté, vyhození po prověrkách v roce 1969 z rodné strany, vyjednávali už od roku 1985 s představiteli komunistického režimu o podílu na moci. Ne s pitomci typu Milouše Jakeše, ale například s Rudolfem Hegenbartem.
To, k čemu tady došlo v listopadu roku 1989, bylo předem pečlivě naplánováno. Včetně toho, že rozhodující vliv na transformaci ekonomiky budou mít „odborníci“ z Prognostického ústavu. Součástí plánu byl i článek Miloše Zemana, otištěný v létě roku 1989 v Technickém magazínu a popisující tristní stav naší ekonomiky. Ten měl upozornit na „novou krev,“ ekonomické odborníky, kteří budou jako jediní schopni úspěšně transformovat ekonomiku tohoto státu na kapitalistický systém.
Hlavním cílem byla nejen legalizace majetku bývalých mocenských struktur (třeba lidé z PZO Motokov, Omnipol a dalších podniků, zabývajících se obchodem s kapitalistickou cizinou, měli v zahraničí devizová konta), ale také vytvoření nového podnikatelského prostředí s novými „kapitalisty.“ Byla vymyšlena i „Kupónová privatizace,“ nejjednodušší a nejméně průhledný způsob ovládnutí státních podniků. Mělo to proběhnout následovně: Ze státních podniků se vyvede část jejich hodnoty a převede se na fiktivní akcie, v tomto případě přejmenované na kupóny. Ty budou spravovat fondy. Hodnota těchto „akcií“ se na „akciovém trhu“ (nikoli burze!) pomocí „zahraničního kapitálu“ navýší tak, že přesáhne padesát procent původní hodnoty podniku. Investoři tak získají majoritu a ovládnou podnik. DIK (držitel investičních kupónů, nikoliv akcií!) bude dostávat dividendy a spokojenost bude na obou stranách. Toto všechno mělo být koordinováno komisí pod vedením Valtra Komárka.
Vymyšleno to bylo skvěle. Nikdo ale nepočítal s tím, co vyvede jeden ze „zasvěcených,“ arogantní, ješitný a egoistický Ing. Václav Klaus. Tento člověk vycítil příležitost a „utrhl se ze řetězu.“ Přisvojil si všechny myšlenky a postavil se do čela „transformace.“ Člověk, který dosud neřídil ani trafiku, najednou řídil ekonomiku celého státu! Na tom, co se stalo, má obrovský podíl viny také Václav Havel, prominentní disident a v té době už z vůle komunistů prezident této země. To on prosadil Václava Klause na post ministra financí s odůvodněním, že je to mladý, progresivní ekonom. Později toho sice litoval, ale ten jeho projev v Rudolfinu už nic nezměnil. Do této funkce doporučila Václavu Havlovi Václava Klause „disidentka“ Rita Budínová - Mlynářová - Klímová, bývalá fanatická komunistka. Kdo tehdy stál v pozadí a kdo tedy rozhodl o tom, že se nejmocnějším mužem v této zemi stal právě Václav Klaus, se dnes můžeme jen dohadovat. Dosavadní vývoj ale dostatečně dokázal, že na té ekonomické transformaci nejvíc profitovala úzká skupina lidí, jejichž minulost není zrovna čistá.
Václav Klaus si přisvojil právo rozhodovat absolutně o všem. Své bývalé kolegy z Prognostického ústavu tak postavil před neřešitelný problém. Oni neměli jakoukoliv možnost mu v jeho jednání zabránit. Nemohli přece předstoupit před národ a říci všem občanům, že tohle všechno bylo naplánováno a rozhodnuto dávno před 17. listopadem roku 1989. Museli tedy jen trpně přihlížet. Osobně mi bylo nejvíce líto pana Valtra Komárka. Byla zde určitá šance, že pod jeho vedením ta transformace proběhne podle dohodnutých pravidel a v určitém právním rámci. Valtr Komárek už v roce 1992 zcela rezignoval a stáhl se do ústraní.
Celou akci, zvanou Kupónová privatizace, totálně rozbil Viktor Kožený se svojí „jistotou desetinásobku.“ A Klausovo „Více takových Kožených!“ Narychlo se dotiskovaly kupónové knížky a lidé prodávali jako diví. Veksláci měli žně. Za neregistrovanou kupónovou knížku se tehdy platilo až dvacet tisíc. Dva autentické výroky Václava Klause z té doby stojí za připomenutí. Začátek roku 1990: „Něco jako národní majetek tady nikdy neexistovalo!“ Začátek akce, zvané Kupónová privatizace: „Vždycky jsme si říkali, že je to majetek nás všech. Teď si na to tedy vydáme papír.“ Nějak si nám pan profesor odporoval, nezdá se vám?
Těch prokázaných 34 miliard, které „odpluly“ s Viktorem Koženým (a s nimi odplula i celá naše námořní flotila!) mělo zůstat tady! Když se tehdy novináři ptali Václava Klause, jaký má názor na to, že zásluhou Viktora Koženého už nemáme námořní flotilu, tak jenom pozdvihl obočí: „My jsme měli nějaké námořní loďstvo?“
Investiční fondy měly působit jako správci majetku. Rozhodnutím ministra financí (Ing. Ivan Kočárník, ODS) se tyto fondy přetransformovaly na vlastníky majetku, svěřeného jim DIKy. Už nic nebránilo jejich rozkradení. Lidem, kteří uvěřili a těmto fondům svěřili své „akcie,“ zůstaly jen prázdné kupónové knížky s podpisem geniálního ekonoma Václava Klause. A protože se tak dělo podle zákona, stali se na jejich úkor z vybraných jedinců milionáři. Investiční fond Trend a jeho zakladatelé jsou toho typickým příkladem.
Podniky, které převedením až třetiny původní hodnoty na „akcie“ ztratily schopnost dále se rozvíjet, buď zanikly, nebo byly na příkaz „shora“ sanovány bankami. Místo toho, aby vytvářely zisk, byly dotovány vysáváním bank. Aby byl udržen sociální smír, byla uměle udržována zaměstnanost. Dělníci nechodili do práce, ale do zaměstnání. Mnozí z nich dodnes s dojetím vzpomínají na obědy za deset korun ve Stehlíkově Poldovce.
Už v roce 1995 bylo jasné, že tento způsob hospodaření vede zákonitě ke zhroucení celé ekonomiky státu. Vyrovnaný rozpočet byl udržován uměle tím, že do něj byly převáděny všechny rezervy. K tomuto účelu se do něj převedly také všechny přebytky z vybraného a nespotřebovaného důchodového pojištění. S důsledky tohoto kroku se potýkáme dodnes.
Přes toto všechno prohlásil Václav Klaus v roce 1996 transformaci za ukončenou. Samozřejmě úspěšně! Jeho vláda končila v roce 1997 „úspornými balíčky“ a propadem HDP na mínus 0,7%.
Vrcholem geniality velkého ekonoma bylo vyzdvihování mladých a progresivních podnikatelů. Byli to „chrti“ typu Dienstla a Tykače (finanční skupina Motoinvest), kteří těžili z absence právního rámce a z bankovního socialismu. Jejich činnost nikdo nekontroloval. Václav Klaus prohlásil, že jeho cílem je vytvořit v této zemi vrstvu bohatých lidí. Už ale nedodal, že na to jejich bohatství se budeme muset složit my všichni.
Ten zhruba bilion korun, který se neoficiálně uvádí jako ztráta, je ztráta finanční, tedy přímo vyčíslitelná. Ztráty druhotné (zaniklé podniky a tím ztracené výrobní kapacity, následně pak propad exportu - není pravda, že nebylo kam vyvážet, ono nebylo co vyvážet!), se odhadují na další bilion. To, že třeba Tomáš Ježek (ano, ten, který ve Lnářích v čele privatizační komise rozhodoval komu, co a za kolik) dnes přiznává ztrátu pouhých čtyřiceti miliard (Viktor Kožený), je výsměchem všem, kdo tu dobu pamatují. Nejhorší ze všeho jsou ale dopady tohoto konání na morálku celé společnosti. Dnes zde vládnou už pouze peníze. Bohužel.
To, co jsem popsal, je samozřejmě doložitelné. Přesným a chronologickým popisem událostí a dokumentací všech těchto ekonomických transformací dnes disponují lidé, kteří „byli u toho.“ Václav Klaus ví, že „oni“ vědí! Proto udělal vše pro svoje znovuzvolení. Schůzka Šlouf – Weigl v hotelu Savoy nepotřebuje komentáře. Extempore ministra vnitra Ivana Langera tuto frašku pouze završilo. Václav Klaus má teď pár let klid a jistotu, že se tyto dokumenty neobjeví. Má to také pojištěné tím, že velká část těch, kteří se také jeho zásluhou stali tou novou elitou se stamilionovými a dnes i miliardovými majetky, je stále na vysokých postech a má rozhodující vliv na dění v této zemi. Jenomže dorůstá mladá generace a ta bude také chtít svůj podíl na kořisti. Až k tomu dojde, to pak teprve bude mela!
Když se vrátím zpátky do těch přelomových devadesátých let a uvědomím si, z jakého podhoubí zde vyrostla ta nová podnikatelská elita, musím si nutně položit několik otázek. Co je pravdy na tom, že Václav Klaus umožnil bývalým nomenklaturním kádrům, estébákům, vekslákům a dalším pochybným existencím rozkrást majetek nás všech výměnou za to, že jeho jméno bude vymazáno ze všech záznamů Státní bezpečnosti? Byl v tzv. Fondu „Z“ také spis Václava Klause? Kde asi skončily všechny ty spisy, které v tom Fondu „Z“ spravoval tehdejší ministr vnitra JUDr. Richard Sacher? Jisté je jen jedno: Dokud bude Václav Klaus naživu a hlavně v prezidentské funkci, nebude zodpovězena žádná z těchto otázek. Ti, co nejvíce profitovali na Klausově ekonomické transformaci, která v této souvislosti obohatila svět o pojem „tunelling,“ mají eminentní zájem na dodržení kontinuity. Tu jim zaručuje právě osoba jménem Václav Klaus. Komu neotevřela oči prezidentská volba a zvláště to, co se dělo kolem, tak tomu je už možné nabulíkovat opravdu všechno.
http://www.outsidermedia.cz/Jak-se-kalil-kapital-1.aspx
Re: Články z novin
http://zpravy.idnes.cz/geologove-predpo ... anicni_abr Žeby příprava na další deštivé léto ?
Re: Články z novin
nechci přivolávat neštěstí, ale kdyby to bouchlo ani chem letadla by nelítaly .... konečně by byl chvíli klid.
Moje orgoše > Zde < - Moderátor fóra -
Re: Články z novin
Tak tohle je ta nejlepší veřejná zpráva po dlouhé době. Už toho mají asi dost a otevírají se jim oči!
http://www.novinky.cz/zahranicni/amerik ... akona.html
Republikáni zmařili platnost protiteroristického zákona
Poslanci ho zamítli poměrem 277 ku 148 hlasům. Proti se totiž postavila 26členná koalice republikánů zahrnující členy hnutí takzvaných čajových párty známých odporem k velkým pravomocím vlády.Podle nich zákon přijatý po útocích na USA z 11. září 2001 zachází při sledování jednotlivců – byť se souhlasem soudu – příliš daleko.
Jde hlavně o tři ustanovení umožňující přístup úřadů do všech osobních dokumentů, nepřetržité odposlechy lidí měnících místo a telefony, a sledování podezřelých nenapojených na teroristické sítě.
http://www.novinky.cz/zahranicni/amerik ... akona.html
Republikáni zmařili platnost protiteroristického zákona
Poslanci ho zamítli poměrem 277 ku 148 hlasům. Proti se totiž postavila 26členná koalice republikánů zahrnující členy hnutí takzvaných čajových párty známých odporem k velkým pravomocím vlády.Podle nich zákon přijatý po útocích na USA z 11. září 2001 zachází při sledování jednotlivců – byť se souhlasem soudu – příliš daleko.
Jde hlavně o tři ustanovení umožňující přístup úřadů do všech osobních dokumentů, nepřetržité odposlechy lidí měnících místo a telefony, a sledování podezřelých nenapojených na teroristické sítě.
Re: Články z novin
Naposledy upravil(a) uzenypes dne 16 úno 2011 12:05, celkem upraveno 1 x.
Re: Články z novin
Jeste k te politice, toto mi prislo mailem:
TO JE PŘECE U NÁS NAPROSTO NORMÁLNÍ :
# # Dnes osmdesátiletou, bývalou novopečenou soudkyni z procesu s # # Miladou # # Horákovou odsoudili natvrdo k žaláři mimochodem k parádnímu s # # dokonalou # # lékařskou péčí, jakou by si normální člověk nemohl zaplatit. Tehdy # # zmanipulovaná soudkyně, kdyby odmítla hrát svou roli, tak by se se # # zlou # # potázala. Naopak redaktor Československého rozhlasu Jiří Ruml, # # který do # # rádia vyřvával, aby pracující posílali resoluce požadující trest # # smrti # # pro # # Miladu Horákovou po listopadu místo toho, aby chodil kanálama, tak # # byl # # kooptován jako poslanec do národního shromáždění, a pak jako šéf # # komise # # pro # # vyšetřování událostí 17. listopadu zamlžoval fakta. Jeho syn Jan # # Ruml se # # stal ministrem vnitra a zařídil, že o přepadu mafiánů s drogami na # # Ruzyni # # věděli mafiáni dříve, než šéf přepadového komanda policie. # # Notoricky je # # známa jeho spolupráce s mezinárodními zločinci, bratry Helbichovými # # atd. # #
# # Senátor a dřívější předseda vlády Petr Pithart je synáčkem toho # # Pitharta, # # který jako velitel lidových milicí v únoru 1948 zmlátil študáky, # # kteří na # # hradě chtěli u presidenta protestovat proti komunistickému puči. # # Svého # # času # # nejoblíbenější politik Vladimír Dlouhý je synáčkem Ing. Karla # # Dlouhého, # # generálního ředitele Hutnictví železa, člena UVKSČ a notorického # # alkoholika # # v jedné osobě - on byl trojjedinný jako Pánbůh. Matinka učila # # Marxismus # # na # # vysoké politické, synáček studoval na katolické universitě v # # Belgii, pak # # dělal předsedu KSČ na prognosťáku u Komárka a pak prvního # # polistopadového # # ministra průmyslu a obchodu za komunisty. Tatínek pani Lívie # # Klausové # # nebyl # # nikdo jiný, než člen UVKSČ Šalgovič, jeden z těch, co měli podepsat # # zvací # # dopis pro vstup vojsk Varšavské smlouvy do ČSFR v r.1968. Nechtějte # # vědět # # co předcházelo Klausově stáži v USA !!! Co předcházelo stáži # # Tošovského # # ve # # Velké Británii atd. Zkrátka a dobře 80 stále stejných pražských # # rodin # # vládne této zemi ať jsou tu komunisti, Američané, nebo Marťané. # # Kdyby # # zítra # # hrozila invaze z Marsu, tak ještě dnes bude Vladimír Dlouhý # # předsedou # # svazu # # pro spolupráci s Marsem. Kdo je vůbec Kateřina Jacques? # # Kateřina Jacques, za svobodna Pajerová pochází ze zámožné a dobře # # situované # # rodiny. Přesto je o ní dostatečně známo, že má za sebou řadu deliktů # # násilné # # povahy a nemalou zkušenost s návykovými látkami. V polovině 90.let # # obývala # # se skupinou squatterů prázdný činžovní dům na Praze 7, poblíž # # Strossmayerova náměstí. Narušovali zde veřejný pořádek, vyvolávali # # pouliční # # rvačky a napadali kolemjdoucí. Scénář i závěr těchto incidentů byl # # zpravidla stejný. # # Jakmile bylo zahájeno vyšetřování a trestní stíhání, objevil se # # rodinný # # právník, povolaný rodiči nezdárné dcerušky, kontroval obviňováním # # těch, # # kdo # # byli přepadeni. # # Soudce přitom nevynikal žádnou zvláštní nestranností a v jeho # # snažení mu # # nepokrytě pomáhal. Neoficiální zdroje uvádějí, že v pozadí těchto # # právně-soudních intrik stál Jiří Dienstbier, politik, bývalý # # ministr a # # rodinný přítel. # # Přepadení, zbití a často i oloupení občané měli najednou # # vysvětlovat, # # proč # # se dopustili násilí na bezbranné dívce. Fakt, že minimálně čtyři # # osoby # # musely po útoku Jacques a jejích kumpánů vyhledat lékařské # # ošetření, že # # Kateřina osobně ztloukla násadou od lopaty muže, jenž se pokoušel # # chránit # # svou těhotnou manželku, to vše připadalo panu soudci jaksi # # nedůležité. # # Bezvýznamné a irelevantní. # # Všichni se jako mávnutím kouzelného proutku ocitli v roli # # podezřelých! O # # charakteru paní Jacques svědčí i to, že po celou dobu její # # squatterské # # "kariéry" se jí o nezletilého syna starali rodiče. Ona sama totiž # # jevila # # větší zájem o drogy, výtržnosti a pouliční rvačky, než o roli # # milující # # matky. Orgán péče o dítě se přesto neodvážil zasáhnout, i když se # # tato # # skutečnost vícekrát objevila i v průběhu soudního projednávání. # # Ostatně, # # pan Jiří Dienstbier, otec oficiální milenky Martina Bursíka # # (předseda SZ), # # nakonec na žádost rodičů pomohl Kateřině Jacques k politické # # kariéře. # #
# # No, co dodat národe !!!
TO JE PŘECE U NÁS NAPROSTO NORMÁLNÍ :
# # Dnes osmdesátiletou, bývalou novopečenou soudkyni z procesu s # # Miladou # # Horákovou odsoudili natvrdo k žaláři mimochodem k parádnímu s # # dokonalou # # lékařskou péčí, jakou by si normální člověk nemohl zaplatit. Tehdy # # zmanipulovaná soudkyně, kdyby odmítla hrát svou roli, tak by se se # # zlou # # potázala. Naopak redaktor Československého rozhlasu Jiří Ruml, # # který do # # rádia vyřvával, aby pracující posílali resoluce požadující trest # # smrti # # pro # # Miladu Horákovou po listopadu místo toho, aby chodil kanálama, tak # # byl # # kooptován jako poslanec do národního shromáždění, a pak jako šéf # # komise # # pro # # vyšetřování událostí 17. listopadu zamlžoval fakta. Jeho syn Jan # # Ruml se # # stal ministrem vnitra a zařídil, že o přepadu mafiánů s drogami na # # Ruzyni # # věděli mafiáni dříve, než šéf přepadového komanda policie. # # Notoricky je # # známa jeho spolupráce s mezinárodními zločinci, bratry Helbichovými # # atd. # #
# # Senátor a dřívější předseda vlády Petr Pithart je synáčkem toho # # Pitharta, # # který jako velitel lidových milicí v únoru 1948 zmlátil študáky, # # kteří na # # hradě chtěli u presidenta protestovat proti komunistickému puči. # # Svého # # času # # nejoblíbenější politik Vladimír Dlouhý je synáčkem Ing. Karla # # Dlouhého, # # generálního ředitele Hutnictví železa, člena UVKSČ a notorického # # alkoholika # # v jedné osobě - on byl trojjedinný jako Pánbůh. Matinka učila # # Marxismus # # na # # vysoké politické, synáček studoval na katolické universitě v # # Belgii, pak # # dělal předsedu KSČ na prognosťáku u Komárka a pak prvního # # polistopadového # # ministra průmyslu a obchodu za komunisty. Tatínek pani Lívie # # Klausové # # nebyl # # nikdo jiný, než člen UVKSČ Šalgovič, jeden z těch, co měli podepsat # # zvací # # dopis pro vstup vojsk Varšavské smlouvy do ČSFR v r.1968. Nechtějte # # vědět # # co předcházelo Klausově stáži v USA !!! Co předcházelo stáži # # Tošovského # # ve # # Velké Británii atd. Zkrátka a dobře 80 stále stejných pražských # # rodin # # vládne této zemi ať jsou tu komunisti, Američané, nebo Marťané. # # Kdyby # # zítra # # hrozila invaze z Marsu, tak ještě dnes bude Vladimír Dlouhý # # předsedou # # svazu # # pro spolupráci s Marsem. Kdo je vůbec Kateřina Jacques? # # Kateřina Jacques, za svobodna Pajerová pochází ze zámožné a dobře # # situované # # rodiny. Přesto je o ní dostatečně známo, že má za sebou řadu deliktů # # násilné # # povahy a nemalou zkušenost s návykovými látkami. V polovině 90.let # # obývala # # se skupinou squatterů prázdný činžovní dům na Praze 7, poblíž # # Strossmayerova náměstí. Narušovali zde veřejný pořádek, vyvolávali # # pouliční # # rvačky a napadali kolemjdoucí. Scénář i závěr těchto incidentů byl # # zpravidla stejný. # # Jakmile bylo zahájeno vyšetřování a trestní stíhání, objevil se # # rodinný # # právník, povolaný rodiči nezdárné dcerušky, kontroval obviňováním # # těch, # # kdo # # byli přepadeni. # # Soudce přitom nevynikal žádnou zvláštní nestranností a v jeho # # snažení mu # # nepokrytě pomáhal. Neoficiální zdroje uvádějí, že v pozadí těchto # # právně-soudních intrik stál Jiří Dienstbier, politik, bývalý # # ministr a # # rodinný přítel. # # Přepadení, zbití a často i oloupení občané měli najednou # # vysvětlovat, # # proč # # se dopustili násilí na bezbranné dívce. Fakt, že minimálně čtyři # # osoby # # musely po útoku Jacques a jejích kumpánů vyhledat lékařské # # ošetření, že # # Kateřina osobně ztloukla násadou od lopaty muže, jenž se pokoušel # # chránit # # svou těhotnou manželku, to vše připadalo panu soudci jaksi # # nedůležité. # # Bezvýznamné a irelevantní. # # Všichni se jako mávnutím kouzelného proutku ocitli v roli # # podezřelých! O # # charakteru paní Jacques svědčí i to, že po celou dobu její # # squatterské # # "kariéry" se jí o nezletilého syna starali rodiče. Ona sama totiž # # jevila # # větší zájem o drogy, výtržnosti a pouliční rvačky, než o roli # # milující # # matky. Orgán péče o dítě se přesto neodvážil zasáhnout, i když se # # tato # # skutečnost vícekrát objevila i v průběhu soudního projednávání. # # Ostatně, # # pan Jiří Dienstbier, otec oficiální milenky Martina Bursíka # # (předseda SZ), # # nakonec na žádost rodičů pomohl Kateřině Jacques k politické # # kariéře. # #
# # No, co dodat národe !!!