Kde se scházejí mocní vlivní lidé, kteří hýbou touto zemí
Napsal: 19 bře 2010 23:52
Kde se scházejí mocní
Vlivní lidé, kteří hýbou touto zemí, tvoří neveřejná společenství, v nichž diskutují o obchodech.
Vesmír neřídí Bůh, ale Boháček. Ivan Boháček je vedoucím redaktorem časopisu Vesmír a také jedním z významných českých svobodných zednářů. Donedávna byl tajemníkem Velké lóže České republiky.
Právě lidé jako on mohou asi nejlépe posoudit, nakolik je pravda, že mnohé privátní diskusní kluby, hojně navštěvované podnikateli a manažery, mají podobný charakter jako tajemnem opředená zednářská bratrstva.
Dnes už o skutečných zednářích téměř neslyšíme, ačkoliv v jednotlivých českých lóžích bychom našli asi tisícovku členů. Pro srovnání, za první republiky, kdy v nich bylo možné nalézt taková esa jako Edvarda Beneše, Aloise Rašína či Jana Masaryka, jich bylo na čtyři tisíce.
Zdá se, že jejich roli do jisté míry přebírají privátní kluby, například Golem, Sdružení Lípa, Prague Business Club, klub Appia, síť Lion's klubů nebo neméně rozšířené Rotary kluby.
Bratr bratrovi pomůže
Přestože se takové přirovnání členům těchto klubů nelíbí, formují se na podobném základu. Jde o neveřejná společenstva, kam se dostanete jen na pozvání, když se za vás někdo zaručí. Členy jsou většinou dobře situovaní muži. Manažeři, podnikatelé, politici, akademici, právníci, umělci, státní úředníci, bankéři, novináři. Scházejí se v pravidelných časových intervalech a u jednoho stolu diskutují o problémech, které hýbou zemí.
Kromě jiného spolu vytvářejí i neviditelné sociální sítě, o něž se lze opřít v byznysu, politice i osobním životě.
»I u nás platí zednářské heslo "Bratr bratrovi pomůže za každé situace". Když se dostanu do průšvihu, jsem si jistý, že mě ostatní nenechají na holičkách,« vyzdvihuje výhody této platformy nejmenovaný manažer, který pomáhal zakládat jeden ze zmíněných klubů.
»Zednáři si samozřejmě pomohou, ale jen do určité míry. Není přípustné, aby byla porušena obecná pravidla, například ve formě protekce,« nevidí však stoprocentní paralelu Ivan Boháček z Velké lóže České republiky.
Pro zajímavost, velmistrem této nejvyšší české lóže je Hynek Beran, podnikatel působící v energetice, který byl tajemníkem vládní »Pačesovy komise«, jež se zabývala energetickou budoucností Česka.
Boháček dodává, že privátní kluby a zednáři mají společné hlavně to, že jde o neveřejné spolky.
»To ale neznamená, že jsou tajné, jde o klasická občanská sdružení,« podotýká.
Pod tou naší starou Lípou
Jestli byla v minulosti nějakému klubu dávána zednářská nálepka, tak to bylo Sdružení Lípa. Zejména v jeho počátcích. U vzniku Lípy stál zesnulý česko-venezuelsko-americký podnikatel Pedro J. Pick, muž spjatý s privatizací SPT Telecomu (dnes Telefónica O2).
S odstátněním tohoto podniku byla spojována i řada dalších členů Lípy, například exministr hospodářství Karel Dyba (účastníkem akcí Lípy je dodnes), někdejší šéf představenstva Telecomu Luboš Řežábek, bývalý viceprezident firmy Michal Čupa či někdejší ministerský náměstek a později šéf pražského závodu SPT Telecom Radomír Sabela.
Vedle nich patřili ke klíčovým osobám Lípy lidé působící v bankovnictví propojení zejména s ČSOB a makléřskou firmou Patria Finance. Lze jmenovat i finančníka Zdeňka Bakalu (majitele společnosti Economia, vydávající týdeník Ekonom), Zdeňka Tůmu, guvernéra České národní banky, finančníka Gabriela Eichlera nebo Josefa Kotrbu (dnes řídící partner české pobočky poradenské firmy Deloitte).
Byznysmeny doplňovali například známý politolog Jiří Pehe či sociolog a ředitel agentury STEM Jan Hartl. Výraznými postavami v pozadí byli bývalý prezidentský kancléř Karel Schwarzenberg, současný šéf strany TOP 09, či lobbista Jan Dobrovský.
A co Klaus?
Sdružení Lípa se v době opoziční smlouvy mezi ODS a ČSSD připisovaly značné politické ambice. Podle oposmluvních špiček mělo jít o pokus o vytvoření nového mocenského centra. Řada lidí je dodnes přesvědčena, že veškeré zlomové okamžiky tehdejších let - takzvaná Dřevíčská výzva, výzva »Děkujeme, odejděte«, krize v České televizi, pád IPB a následné převzetí ČSOB - byly řízenými ataky organizovanými z jednoho místa. A tím mělo být Sdružení Lípa.
»Také jsem dostával nějaké pozvánky na Lípu, ale považoval jsem to tehdy za něco nepřijatelného, čím bych popřel sám sebe,« říká podnikatel Milan Velek, přítel prezidenta Václava Klause.
Lípa byla pokládána za »pravdoláskovou« základnu, za centrum lidí, kteří za svého »tátu« považovali Václava Havla, nikoli Václava Klause.
Velek uvádí, že bylo nemyslitelné, aby něco takového jako Lípu organizoval Klaus. »Lípa jakožto neveřejná platforma je něco, co on bytostně odmítá, je to zcela proti jeho naturelu,« tvrdí Velek. A připouští, že i Klaus má svůj fanklub - známý think-tank Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP). Zdůrazňuje však, že jde o veřejné fórum, kam se může chodit i bez pozvánky.
Už to není, co bývalo
Ti, co na Lípu jezdí pravidelně, vesměs říkají, že už dnes není tím, čím bývala.
»Dříve měla nějakou širší myšlenku, ale dnes už je to jen takové příjemné povídání, nic víc,« soudí například bývalý ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý, dnes pracující pro americkou banku Goldman Sachs.
»Na Lípu jezdím krátce, byl jsem tam asi třikrát. Rozhodně jsem neměl pocit, že by to teď bylo nějaké pravdoláskové souručenství. To vyznění bylo hodně liberální, velký apel na potřebu reforem,« komentuje nejmenovaný analytik působící v bankovnictví. A pro pochybovače dodává, že na Lípu jezdí třeba i ekonom Dušan Tříska, který je pokládán za klausovce.
Změnu cítí i nástupce Pedra J. Picka v roli organizátora, finančník Gabriel Eichler. »Potřeba debaty, jaká tu byla v půli devadesátých let, je pryč. Svět už je jinde. Také je mnohem víc jiných způsobů vyjádření, a Češi to dnes umějí lépe než tehdy,« připouští.
»Kdyby se mi zdálo, že naše akce upadají, tak bych se na to vykašlal, jenže lidé stále jezdí a není to nuda,« brání Eichler smysl Lípy.
Tématem zatím poslední Lípy, konané v prosinci v Darovanském Dvoře na Rokycansku, bylo hodnocení vývoje po listopadu 1989, a přijely skutečné veličiny, například exprezident Václav Havel, premiér Jan Fischer či slovenský politik Ivan Mikloš.
»Nejhorší bylo, že když všichni odjížděli, věděl jsem, že zase budou žít jinak než podle slov, která po celý víkend pronášeli. Je to spíše taková verbální onanie,« řekl však týdeníku Ekonom zklamaně jeden z přímých účastníků akce.
Nestárnoucí Golem
Podobný pocit úpadku zažil už před patnácti lety i podnikatel a hudebník Martin Kratochvíl, zakladatel Golem Clubu, snad prvního skutečně podnikatelského klubu v Praze (1991).
V prvních letech slávy, kdy rozjezd klubu platil Viktor Kožený, přicházeli totiž do podzemí domu Na Perštýně posnídat před každým zasedáním sněmovny všichni významní poslanci.
»Tady někdy vznikaly i rvačky. Jeden náměstek ministra tu dostal přes hubu, významný komunista tančil na stole, budoucí šéf sociálních demokratů nemohl vylézt ven po schodech,« popisuje vliv klubu na utváření demokratické české politiky jeden ze členů.
Velké zážitky v něm zanechala pozdější osobní setkání s dalšími politiky. »Mohli jsme srovnat obraz politiků z médií a naživo. Třeba Zeman nebo Špidla vypadali jako arciďáblové, ale všechno nám tady chytře vysvětlili. A naopak Paroubkova skutečnost je horší než obraz,« soudí jeden z účastníků akcí.
Jenže zhruba v roce 1994 se doba změnila a Kratochvíl šťastně rozšířil činnost klubu na besedy o kultuře či o sportu. »Začalo to být okoukané. Původně jsme mysleli, že budeme předkládat veřejnosti své názory a dělat klasický lobbing, jenže ten je dnes natolik zprofesionalizován, že to už nejde,« soudí Kratochvíl.
Krizové období přečkalo asi patnáct kmenových členů, někteří zbankrotovali, později byla přijata řada nováčků. Před osmi lety klub opustil i zakládající člen Michael Kocáb, ministr pro lidská práva.
Soupis hostů debat nyní čítá stovky jmen, jednou ročně chodívá přednášet Václav Klaus, přišli i Mirek Topolánek, Alexandr Vondra, Ivan Kočárník, Václav Havel, Eduard Janota.
»Je to tu asi jako Klausův CEP, jenže my nic nevydáváme knižně,« myslí si Kratochvíl, avšak Golem Club je přístupný jen zvaným hostům. Byznys se v Golemu dělá, ale především prý jde o intelektuální diskusi.
»Jsme taková rodina, já mám naše debatní úterky jako drogu. Hosté, kteří sem chodí už déle, jako třeba Klaus, tu říkají věci, které nedejbože aby někdo napsal. Ale je to privátní půda, nikdy nikdo nezneužíval ani komerčně nepoužil informace zde získané,« zdůrazňuje.
Kamarádi z Malé Strany
Kdo by neznal Válečka, Gábinu a další hrdiny kdysi populárního dětského seriálu Kamarádi z prostředí Malé Strany. Jeho pokračování by dnes mohlo nést název Appia.
Tak se totiž jmenuje další z pražských diskusních klubů, jehož setkání se každé dva měsíce konají jen pár metrů od Válečkova filmového bydliště, na malostranském Jánském vršku. Přesněji v rezidenci Appia ve Šporkově ulici. Objekt provozuje známý pražský hoteliér Jan Dostál, který se debat také účastní.
Appia je místem, kde se potkávají například ekonomové Miroslav Zámečník, Michal Mejstřík, Pavel Kohout, dále třeba topmanažer z Microsoftu Jan Mühlfeit, viceguvernér ČNB Miroslav Singer, šéf Vojenského zpravodajství Ondrej Páleník, bývalý místopředseda vlády Alexandr Vondra, novináři Pavel Páral, Viliam Buchert či Jefim Fištejn.
Jakýmsi otcem zakladatelem je Jan Veverka, nynější tajemník generálního ředitele Českých drah.
První schůzky začaly již před pěti lety, kdy byl Veverka ještě privátním bankéřem působícím v Citibank.
»Začal jsem to dělat jako besedy pro své tehdejší klienty, až se to vyvinulo do současné podoby,« vzpomíná Veverka.
Vzhledem k Veverkově angažmá asi nepřekvapí, že se Appie dodnes účastní téměř kompletní management Českých drah, dokonce lze tvrdit - a Veverka to nezastírá -, že v prostředí Appie došlo k jeho zformování. Odtud se znají generální ředitel Petr Žaluda (dříve pojišťovna Axa), náměstek drah pro správu majetku Milan Matzenauer (dříve stavební firma Skanska), náměstek pro ekonomiku Michal Nebeský (dříve Citibank) a dnes už bývalý personální náměstek Milan Ruttner (dříve také Citibank).
Appia, na jejíž akce chodí obvykle 30 až 40 lidí, pořádá besedy, kam jsou jako přednášející zváni přední politici, ekonomové i právníci. Přednášel tu například šéf ODS Mirek Topolánek, předseda ČSSD Jiří Paroubek, generální ředitel ČEZ Martin Roman, o školství mluvil Václav Klaus mladší. Naposledy, loni v prosinci, v Appii přednášel o stavu české justice advokát Tomáš Sokol.
Akce moderuje novinář Pavel Páral, který je dnes i jakousi neformální duší celého projektu. Jak Páral uvádí, došlo v roce 2008 k pokusu činnost Appia více formalizovat, když bylo založeno občanské sdružení Appia.
Předsedou sdružení je ekonom Michal Mejstřík. Pod touto hlavičkou však žádné aktivity dosud oficiálně neprobíhají. »Slíbil jsem, že se o to budu starat, ale zatím se to pořádně nerozjelo,« uvedl Mejstřík poněkud rozpačitě na dotaz týdeníku Ekonom s tím, že prý mělo jít hlavně o akce ve prospěch školství. »Naším kontem zatím neprošlo ani pět korun,« tvrdí.
Na slovíčko ke knihkupci
Odlehlá a luxusní lokalita pražské Bubenče je pro schůzky byznysmenů jako stvořená. A novobarokní vila se zahradou, postavená ve třicátých letech rodinou pana Fischla, obchodníka s vínem a likéry, pak ještě víc.
Dvoupatrový objekt si před pěti lety pronajala společnost s ručením omezeným Prague Business Club (PBC), jejímž stoprocentním vlastníkem je bývalý podnikatel v oboru knižního velkoobchodu Luboš Drobík.
»V roce 2000 jsem byl vyčerpaný z podnikání v podmínkách raného kapitalismu 90. let, hledal jsem nový, smysluplný produkt. Rozhodl jsem se prodávat vztahy mezi lidmi,« vypráví, jak se stal provozovatelem klubu na »plný úvazek«.
Spolu s tehdejší manželkou začali od nuly, v prvních pěti letech měli pronajatou vilu v Rooseveltově ulici. »Sháněli jsme tehdy do klubu kdekoho, kdo byl ochoten platit a občas chodil v saku, aby zapadal do klubové kultury,« vzpomíná dnes Drobík s úsměvem na počáteční potíže.
Dnes už je klub ekonomicky soběstačný, vydělává na sebe, má zhruba dvě stovky členů. Jsou to všechno Češi, jména ale Drobík prozradit odmítl s výjimkou expolitika Daniela Kroupy (z bývalé ODA), houslisty Jaroslava Svěceného či historika Petra Hory Hořejše.
Charakteristické pro malé české prostředí je členství osobností ve více klubech zároveň. Drobík totiž chodí třeba i na akce Lípy nebo do Golem Clubu Martina Kratochvíla, který zase naopak navštěvuje diskusní večery v Prague Business Clubu i akce Lípy.
»Členové jsou zde zákazníky a chodí sem na besedy, které jim dle jejich přání připravuji,« popisuje Drobík náplň PBC.
Anglie v Bubenči
Pravidelných seancí s hosty se účastní obvykle zhruba dvacítka členů, avšak luxusní interiér bubenečské vily, připomínající klasický anglický klub, umožňuje i jiné akce. V přízemí je kromě salonu i knihovna a jídelna s vlastním cateringem, ve vyšších patrech konferenční sál a ubytovací pokoje, vše pochopitelně pouze pro členy.
»Dělá se tu i byznys, samozřejmě. To je důležitá součást našeho života a já to maximálně podporuji. Dávám lidi dohromady, aby se jim dařilo a aby měli peníze. Ale zároveň jim říkám, že nejdůležitější v životě je změna myšlení, která vede ke štěstí,« neustále zdůrazňuje Drobík svou filantropickou touhu kultivovat život české elity.
»Chci, aby tento klub byl dále kapitalizován a aby byl opravdu bohatý, abych mohl co nejvíc peněz rozdat potřebným. A toužím být i mocným mužem, abych mohl ovlivňovat tendence ve společnosti směrem k naplnění a radosti každého člověka. Takový traktorista toho ze své sedačky moc neudělá, my ale můžeme strašně moc,« zní jeho recept proti úpadku světa.
Přesto právě PBC Drobíkovi před lety rozbil manželství.
»Jednak docházely peníze, jednak jsme se se ženou dokázali do krve pohádat, kdo z nás bude moderovat debatu s guvernérem ČNB Zdeňkem Tůmou. Takovéhle blbosti zanechají ve vztahu paseku a manželka cítila potřebu z tohoto blázince odejít,« líčí Drobík dnes už s úsměvem. Kuriózní je, že Romana Šedá, dříve Drobíková, je dnes prezidentkou konkurenčního Czech Business Clubu.
Jako hosté Drobíkových »hostin« se už v Bubenči vystřídaly snad všechny špičky české politiky i byznysu. Vyjma prezidenta Václava Klause.
»Několikrát jsem ho zval. Říkal, že by rád přišel, že o nás ví, ale že všechno musí mít nějakou myšlenku. To jsem nepochopil. Pak mi kdosi poradil, že by bylo dobré nějak podpořit jeho nadaci. Jestli to je ta myšlenka, tak nadaci manželů Klausových klidně podpořím,« usmívá se Luboš Drobík.
Dlouhého zimní večery
Řada takových debatních kroužků je vyloženě neformálních a má spíše charakter pravidelného přátelského posezení. Tak třeba večery konané zhruba jednou za čtvrt roku v rodinném domě již jednou zmíněného účastníka Lípy Vladimíra Dlouhého.
I proto je Dlouhý poněkud nerudný, když se jej někdo na tuto věc ptá. »Je to soukromá věc, a já nevím, proč bych měl někomu říkat, koho si zvu domů. Já jsem o tom nikdy nemluvil a požádal jsem i ty účastníky, aby o tom nemluvili. Navíc se to už dlouho neuskutečnilo, protože jsme měli nějaké smutné události v rodině, « reaguje Dlouhý.
I u Dlouhých je možno natrefit představitele světa peněz (třeba šéfa ČNB Zdeňka Tůmu), médií (například novináři Jefim Fištejn a Karel Steigerwald) a společenského života (ředitel Židovského muzea v Praze Leo Pavlát). Nedávno se diskutovalo například o kontroverzním díle výtvarníka Davida Černého Entropa, které v době českého předsednictví vzbudilo velké vášně v Bruselu. »Kvůli tomu se tam téměř do krve pohádal režisér Jan Hřebejk s ředitelem Národní galerie Milanem Knížákem,« vzpomíná jeden z účastníků. A právě toto oceňuje na diskusích u Dlouhého, že dochází ke skutečným názorovým střetům, že to není místo, kde si všichni notují a plácají se po ramenou.
Lvi v Praze a v regionech
Nejde ale jen o Prahu. Mimo hlavní město mají velkou váhu Rotary kluby, jejichž praotcem je klub založený roku 1905 v Chicagu zednářem Paulem Harrisem. Působí de facto v každém městě okresního formátu, kde obvykle sdružují místní podnikatelskou, politickou a kulturní smetánku. Scházejí se každý týden, aby jednaly o aktuálních projektech.
Rotariáni se sice zaměřují na různé dobročinné aktivity, ale není pochyb, že i tyto kluby pomáhají upevňovat místní sociální sítě mezi lidmi, kteří se honosí neformálním titulem »decision maker«.
Obdobný charakter (i původ) mají také kluby Lionálů čili Lions kluby.
»V listopadu jsme si na diskusi pozvali bývalého studentského revolucionáře a dnešního diplomata Václava Bartušku, jenže místo vzpomínání na listopad 1989 se hlavně povídalo o energetické bezpečnosti Česka,« potvrzuje sítotvornou roli Lionálů Andor Šándor, prezident Lions Clubu Praha - Orel a v minulosti také náčelník vojenské zpravodajské služby.
Výkladní skříní klubu je charita, v případě klubu Praha - Orel statisícové částky pro Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko pro nevidomé na pražské Dědině.
Stejně důležité jsou však klubové schůze, kde mimo jiné probíhá i »iniciační řízení« s novými členy. »Někdy popijíme dlouho do noci,« potvrdil jeden z častých hostů.
Šándorův klub má za členy i šlechtice, proto se některá z pravidelných měsíčních setkání konala i mimo pražský Lví dvůr, třeba na zámku Jana Dobřenského v Chotěboři nebo na Blatné patřící Janu Hildprandtovi. Také v Lions clubu Praha - Orel už se jako hosté debat vystřídaly všechny politické i byznysové špičky, například expremiér Jiří Paroubek nebo někdejší vicepremiér Martin Jahn.
Démon alkohol
Když jsme na počátku hovořili o tom, že privátní kluby se zednářům v některých rysech podobají, tak je tu i základní rozdíl.
Chybějí rituály, které vedle »bílé tabule« (což je vlastně normální večeře doplněná rozpravou a povinnými přípitky) představují nedílnou součást tradičního zednářského života. Žádné lidské lebky, zednářské zástěry, bílé rukavice a svíce. To v privátních klubech zatím neuvidíte.
Jeden společný rituál je však přece jen možné vypozorovat.
»Většinou to skončí tak, že se spolu ožereme. Minule jsme dopadli tak, že jsme skončili ve tři hodiny ráno a partnerka mi pak doma musela pomáhat zout boty,« říká jeden z manažerů. Když se takový večírek vydaří, po půlnoci se prý někteří návštěvníci neostýchají »hulit trávu«.
U starých dobrých zednářů, svobodných mužů dobré pověsti, kteří svůj původ odvozují z cechů středověkých stavitelů chrámů, by takové poklesky asi neprošly. Novodobí »zednáři«, s ohledem na současné kulisy hovořme spíše o betonářích, tak upjatí nejsou.
Mezi základní ctnosti zednáře patří také pravidlo, že by měl dodržovat zákony své země. I toto pravidlo je v moderní společnosti relativizováno. Dokreslit to lze vzpomínkou jednoho z účastníků nedávného diskusního večera, na němž nejmenovaný manažer nejmenované státem ovládané firmy veřejně mluvil o tom, že »všichni přece máme černé fondy, a kdo tvrdí, že je nemá, tak lže«.
Mnohé může takový výrok šokovat, svědčí však o maximální míře otevřenosti a vzájemné důvěry. I to je důvod, proč jde o večery určené jen pro prověřené osoby, které umějí držet jazyk za zuby.
Jan Štětka
Jiří Pšenička
Kluby gentlemanů
- Vznikly v Londýně v 18. století jako pravidelné pánské dýchánky.
- Scházejí se v uzavřených prostorách, nečleny musí doprovázet člen klubu.
- Některé z nich vyžadují doklad původu: absolvování stejné univerzity nebo původ rodičů.
- Z pánských klubů vznikly byznys kluby, které fungují především jako obchodní značka.
- V Česku funguje desítka byznys klubů, kromě čistě firemních sdružení pod hlavičkou klubu funguje například i Mensa ČR, spolek lidí s vysokým IQ.
Svobodní zednáři
- Vznikli v Anglii v roce 1717 ustanovením Spojené velké lóže.
- Ve znaku mají úhelník a kružítko (v původním významu byli svobodní zednáři spolkem vážených kameníků na stavbách).
- Řídí se principy svobody, rovnosti, bratrství, tolerance a humanity.
- Práci přísně dělí na veřejnou (přednášky, osvěta, dobročinná činnost) a spolkovou (rituály, hierarchie v rámci lóží).
- V čele hierarchie jsou národní Velké lóže, kterých je po světě 151.
- V Česku se zednáři spojili do Velké lóže ČR v roce 2008, v čele bratrstva stojí velmistr Hynek Beran.
Rotariáni
- Vznikli v roce 1905 v americkém Chicagu.
- Ve znaku mají ozubené kolo (podle principu rotace společných porad).
- Sdružují obchodníky a špičky jiných profesí, kteří se zavážou sloužit společnosti a nezištně pomáhat druhým.
- Do roku 1989 šlo o výhradně pánskou společnost.
- Nemají hierarchickou strukturu, po světě je 32 tisíc jednotlivých klubů sdružujících 1,2 milionu členů.
- V čele českých rotariánů stojí guvernér distriktu František Ryneš.
Sdružení Lípa
- Forma: občanské sdružení
- Vznik: 1996
- Zakladatel: Pedro J. Pick
- Počet členů: cca 70-120
- Sídlo: -
- Frekvence akcí: ročně dvě víkendová výjezdní zasedání mimo Prahu (takzvané Lípy), nepravidelně
i jednodenní pražské schůzky (takzvané Lipky)
- Vstupné: úhrada víkendového pobytu (cca 7000 Kč)
Golem Club
- Forma: občanské sdružení
- Vznik: 1991
- Zakladatel: Martin Kratochvíl
- Počet členů: maximálně 50, nyní 43 (k 15. 6. 2009)
- Sídlo: Praha, Staré Město, historické sklepení v ulici Na Perštýně
- Frekvence akcí: pravidelné týdenní přednášky (úterý), prezentace výrobků (čtvrtek) a koncerty (pátek)
- Vstupné: 50 tisíc při vstupu, 30 tisíc korun ročně
Prague Business Club
- Forma: společnost s ručením omezeným
- Vznik: 2001
- Zakladatel: Luboš Drobík
- Počet členů: cca 200
- Sídlo: novobarokní vila v Bubenči
- Frekvence akcí: 200 tematických setkání ročně, letní rodinné akce, golfové turnaje
- Vstupné: nezveřejněno
Klub Appia
- Forma: občanské sdružení (zatím však spolek funguje neoficiálně)
- Vznik: 2004
- Zakladatel: Jan Veverka
- Počet členů: cca 40
- Sídlo: rezidence Appia na Malé Straně
- Frekvence akcí: šest tematických setkání ročně
- Vstupné: účastníci střídavě sponzorují úhrady za pronájem a občerstvení, řádově desítky tisíc korun
Lions Club Praha - Orel
- Forma: občanské sdružení
- Vznik: 1990
- Zakladatel: Jaroslav Barták
- Počet členů: cca 55
- Sídlo: restaurace Lví dvůr u Pražského hradu
- Frekvence akcí: jedna tematická schůzka měsíčně, občas i mimo Prahu
- Vstupné: ročně 5000 korun
Kdo to všechno platí
- Účast na každém víkendovém zasedání Sdružení Lípa platí každý z účastníků sám, poslední akce na Rokycansku stála 7200 korun na osobu.
- Golem Club, Prague Business Club a Lions Club Praha - Orel vybírají roční či vstupní příspěvky k úhradě chodu svého zázemí, Lionálové posílají část svému česko-slovenskému distriktu a centrále v americkém městě Oak Brook.
- V klubu Appia je to zatím tak, že o náklady na každý jednotlivý diskusní večer v řádu desítek tisíc korun se střídavě starají sami účastníci. Pokaždé prý zaplatí někdo jiný.
Prague Business Club nabízí svým členům knihovnu, jídelnu s vlastním cateringem a ubytovací pokoje.
Privátním klubům chybějí rituály, které patřily k tradičnímu životu zednářských lóží.
http://ekonom.ihned.cz/c1-39876240-kde- ... zeji-mocni
Vlivní lidé, kteří hýbou touto zemí, tvoří neveřejná společenství, v nichž diskutují o obchodech.
Vesmír neřídí Bůh, ale Boháček. Ivan Boháček je vedoucím redaktorem časopisu Vesmír a také jedním z významných českých svobodných zednářů. Donedávna byl tajemníkem Velké lóže České republiky.
Právě lidé jako on mohou asi nejlépe posoudit, nakolik je pravda, že mnohé privátní diskusní kluby, hojně navštěvované podnikateli a manažery, mají podobný charakter jako tajemnem opředená zednářská bratrstva.
Dnes už o skutečných zednářích téměř neslyšíme, ačkoliv v jednotlivých českých lóžích bychom našli asi tisícovku členů. Pro srovnání, za první republiky, kdy v nich bylo možné nalézt taková esa jako Edvarda Beneše, Aloise Rašína či Jana Masaryka, jich bylo na čtyři tisíce.
Zdá se, že jejich roli do jisté míry přebírají privátní kluby, například Golem, Sdružení Lípa, Prague Business Club, klub Appia, síť Lion's klubů nebo neméně rozšířené Rotary kluby.
Bratr bratrovi pomůže
Přestože se takové přirovnání členům těchto klubů nelíbí, formují se na podobném základu. Jde o neveřejná společenstva, kam se dostanete jen na pozvání, když se za vás někdo zaručí. Členy jsou většinou dobře situovaní muži. Manažeři, podnikatelé, politici, akademici, právníci, umělci, státní úředníci, bankéři, novináři. Scházejí se v pravidelných časových intervalech a u jednoho stolu diskutují o problémech, které hýbou zemí.
Kromě jiného spolu vytvářejí i neviditelné sociální sítě, o něž se lze opřít v byznysu, politice i osobním životě.
»I u nás platí zednářské heslo "Bratr bratrovi pomůže za každé situace". Když se dostanu do průšvihu, jsem si jistý, že mě ostatní nenechají na holičkách,« vyzdvihuje výhody této platformy nejmenovaný manažer, který pomáhal zakládat jeden ze zmíněných klubů.
»Zednáři si samozřejmě pomohou, ale jen do určité míry. Není přípustné, aby byla porušena obecná pravidla, například ve formě protekce,« nevidí však stoprocentní paralelu Ivan Boháček z Velké lóže České republiky.
Pro zajímavost, velmistrem této nejvyšší české lóže je Hynek Beran, podnikatel působící v energetice, který byl tajemníkem vládní »Pačesovy komise«, jež se zabývala energetickou budoucností Česka.
Boháček dodává, že privátní kluby a zednáři mají společné hlavně to, že jde o neveřejné spolky.
»To ale neznamená, že jsou tajné, jde o klasická občanská sdružení,« podotýká.
Pod tou naší starou Lípou
Jestli byla v minulosti nějakému klubu dávána zednářská nálepka, tak to bylo Sdružení Lípa. Zejména v jeho počátcích. U vzniku Lípy stál zesnulý česko-venezuelsko-americký podnikatel Pedro J. Pick, muž spjatý s privatizací SPT Telecomu (dnes Telefónica O2).
S odstátněním tohoto podniku byla spojována i řada dalších členů Lípy, například exministr hospodářství Karel Dyba (účastníkem akcí Lípy je dodnes), někdejší šéf představenstva Telecomu Luboš Řežábek, bývalý viceprezident firmy Michal Čupa či někdejší ministerský náměstek a později šéf pražského závodu SPT Telecom Radomír Sabela.
Vedle nich patřili ke klíčovým osobám Lípy lidé působící v bankovnictví propojení zejména s ČSOB a makléřskou firmou Patria Finance. Lze jmenovat i finančníka Zdeňka Bakalu (majitele společnosti Economia, vydávající týdeník Ekonom), Zdeňka Tůmu, guvernéra České národní banky, finančníka Gabriela Eichlera nebo Josefa Kotrbu (dnes řídící partner české pobočky poradenské firmy Deloitte).
Byznysmeny doplňovali například známý politolog Jiří Pehe či sociolog a ředitel agentury STEM Jan Hartl. Výraznými postavami v pozadí byli bývalý prezidentský kancléř Karel Schwarzenberg, současný šéf strany TOP 09, či lobbista Jan Dobrovský.
A co Klaus?
Sdružení Lípa se v době opoziční smlouvy mezi ODS a ČSSD připisovaly značné politické ambice. Podle oposmluvních špiček mělo jít o pokus o vytvoření nového mocenského centra. Řada lidí je dodnes přesvědčena, že veškeré zlomové okamžiky tehdejších let - takzvaná Dřevíčská výzva, výzva »Děkujeme, odejděte«, krize v České televizi, pád IPB a následné převzetí ČSOB - byly řízenými ataky organizovanými z jednoho místa. A tím mělo být Sdružení Lípa.
»Také jsem dostával nějaké pozvánky na Lípu, ale považoval jsem to tehdy za něco nepřijatelného, čím bych popřel sám sebe,« říká podnikatel Milan Velek, přítel prezidenta Václava Klause.
Lípa byla pokládána za »pravdoláskovou« základnu, za centrum lidí, kteří za svého »tátu« považovali Václava Havla, nikoli Václava Klause.
Velek uvádí, že bylo nemyslitelné, aby něco takového jako Lípu organizoval Klaus. »Lípa jakožto neveřejná platforma je něco, co on bytostně odmítá, je to zcela proti jeho naturelu,« tvrdí Velek. A připouští, že i Klaus má svůj fanklub - známý think-tank Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP). Zdůrazňuje však, že jde o veřejné fórum, kam se může chodit i bez pozvánky.
Už to není, co bývalo
Ti, co na Lípu jezdí pravidelně, vesměs říkají, že už dnes není tím, čím bývala.
»Dříve měla nějakou širší myšlenku, ale dnes už je to jen takové příjemné povídání, nic víc,« soudí například bývalý ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý, dnes pracující pro americkou banku Goldman Sachs.
»Na Lípu jezdím krátce, byl jsem tam asi třikrát. Rozhodně jsem neměl pocit, že by to teď bylo nějaké pravdoláskové souručenství. To vyznění bylo hodně liberální, velký apel na potřebu reforem,« komentuje nejmenovaný analytik působící v bankovnictví. A pro pochybovače dodává, že na Lípu jezdí třeba i ekonom Dušan Tříska, který je pokládán za klausovce.
Změnu cítí i nástupce Pedra J. Picka v roli organizátora, finančník Gabriel Eichler. »Potřeba debaty, jaká tu byla v půli devadesátých let, je pryč. Svět už je jinde. Také je mnohem víc jiných způsobů vyjádření, a Češi to dnes umějí lépe než tehdy,« připouští.
»Kdyby se mi zdálo, že naše akce upadají, tak bych se na to vykašlal, jenže lidé stále jezdí a není to nuda,« brání Eichler smysl Lípy.
Tématem zatím poslední Lípy, konané v prosinci v Darovanském Dvoře na Rokycansku, bylo hodnocení vývoje po listopadu 1989, a přijely skutečné veličiny, například exprezident Václav Havel, premiér Jan Fischer či slovenský politik Ivan Mikloš.
»Nejhorší bylo, že když všichni odjížděli, věděl jsem, že zase budou žít jinak než podle slov, která po celý víkend pronášeli. Je to spíše taková verbální onanie,« řekl však týdeníku Ekonom zklamaně jeden z přímých účastníků akce.
Nestárnoucí Golem
Podobný pocit úpadku zažil už před patnácti lety i podnikatel a hudebník Martin Kratochvíl, zakladatel Golem Clubu, snad prvního skutečně podnikatelského klubu v Praze (1991).
V prvních letech slávy, kdy rozjezd klubu platil Viktor Kožený, přicházeli totiž do podzemí domu Na Perštýně posnídat před každým zasedáním sněmovny všichni významní poslanci.
»Tady někdy vznikaly i rvačky. Jeden náměstek ministra tu dostal přes hubu, významný komunista tančil na stole, budoucí šéf sociálních demokratů nemohl vylézt ven po schodech,« popisuje vliv klubu na utváření demokratické české politiky jeden ze členů.
Velké zážitky v něm zanechala pozdější osobní setkání s dalšími politiky. »Mohli jsme srovnat obraz politiků z médií a naživo. Třeba Zeman nebo Špidla vypadali jako arciďáblové, ale všechno nám tady chytře vysvětlili. A naopak Paroubkova skutečnost je horší než obraz,« soudí jeden z účastníků akcí.
Jenže zhruba v roce 1994 se doba změnila a Kratochvíl šťastně rozšířil činnost klubu na besedy o kultuře či o sportu. »Začalo to být okoukané. Původně jsme mysleli, že budeme předkládat veřejnosti své názory a dělat klasický lobbing, jenže ten je dnes natolik zprofesionalizován, že to už nejde,« soudí Kratochvíl.
Krizové období přečkalo asi patnáct kmenových členů, někteří zbankrotovali, později byla přijata řada nováčků. Před osmi lety klub opustil i zakládající člen Michael Kocáb, ministr pro lidská práva.
Soupis hostů debat nyní čítá stovky jmen, jednou ročně chodívá přednášet Václav Klaus, přišli i Mirek Topolánek, Alexandr Vondra, Ivan Kočárník, Václav Havel, Eduard Janota.
»Je to tu asi jako Klausův CEP, jenže my nic nevydáváme knižně,« myslí si Kratochvíl, avšak Golem Club je přístupný jen zvaným hostům. Byznys se v Golemu dělá, ale především prý jde o intelektuální diskusi.
»Jsme taková rodina, já mám naše debatní úterky jako drogu. Hosté, kteří sem chodí už déle, jako třeba Klaus, tu říkají věci, které nedejbože aby někdo napsal. Ale je to privátní půda, nikdy nikdo nezneužíval ani komerčně nepoužil informace zde získané,« zdůrazňuje.
Kamarádi z Malé Strany
Kdo by neznal Válečka, Gábinu a další hrdiny kdysi populárního dětského seriálu Kamarádi z prostředí Malé Strany. Jeho pokračování by dnes mohlo nést název Appia.
Tak se totiž jmenuje další z pražských diskusních klubů, jehož setkání se každé dva měsíce konají jen pár metrů od Válečkova filmového bydliště, na malostranském Jánském vršku. Přesněji v rezidenci Appia ve Šporkově ulici. Objekt provozuje známý pražský hoteliér Jan Dostál, který se debat také účastní.
Appia je místem, kde se potkávají například ekonomové Miroslav Zámečník, Michal Mejstřík, Pavel Kohout, dále třeba topmanažer z Microsoftu Jan Mühlfeit, viceguvernér ČNB Miroslav Singer, šéf Vojenského zpravodajství Ondrej Páleník, bývalý místopředseda vlády Alexandr Vondra, novináři Pavel Páral, Viliam Buchert či Jefim Fištejn.
Jakýmsi otcem zakladatelem je Jan Veverka, nynější tajemník generálního ředitele Českých drah.
První schůzky začaly již před pěti lety, kdy byl Veverka ještě privátním bankéřem působícím v Citibank.
»Začal jsem to dělat jako besedy pro své tehdejší klienty, až se to vyvinulo do současné podoby,« vzpomíná Veverka.
Vzhledem k Veverkově angažmá asi nepřekvapí, že se Appie dodnes účastní téměř kompletní management Českých drah, dokonce lze tvrdit - a Veverka to nezastírá -, že v prostředí Appie došlo k jeho zformování. Odtud se znají generální ředitel Petr Žaluda (dříve pojišťovna Axa), náměstek drah pro správu majetku Milan Matzenauer (dříve stavební firma Skanska), náměstek pro ekonomiku Michal Nebeský (dříve Citibank) a dnes už bývalý personální náměstek Milan Ruttner (dříve také Citibank).
Appia, na jejíž akce chodí obvykle 30 až 40 lidí, pořádá besedy, kam jsou jako přednášející zváni přední politici, ekonomové i právníci. Přednášel tu například šéf ODS Mirek Topolánek, předseda ČSSD Jiří Paroubek, generální ředitel ČEZ Martin Roman, o školství mluvil Václav Klaus mladší. Naposledy, loni v prosinci, v Appii přednášel o stavu české justice advokát Tomáš Sokol.
Akce moderuje novinář Pavel Páral, který je dnes i jakousi neformální duší celého projektu. Jak Páral uvádí, došlo v roce 2008 k pokusu činnost Appia více formalizovat, když bylo založeno občanské sdružení Appia.
Předsedou sdružení je ekonom Michal Mejstřík. Pod touto hlavičkou však žádné aktivity dosud oficiálně neprobíhají. »Slíbil jsem, že se o to budu starat, ale zatím se to pořádně nerozjelo,« uvedl Mejstřík poněkud rozpačitě na dotaz týdeníku Ekonom s tím, že prý mělo jít hlavně o akce ve prospěch školství. »Naším kontem zatím neprošlo ani pět korun,« tvrdí.
Na slovíčko ke knihkupci
Odlehlá a luxusní lokalita pražské Bubenče je pro schůzky byznysmenů jako stvořená. A novobarokní vila se zahradou, postavená ve třicátých letech rodinou pana Fischla, obchodníka s vínem a likéry, pak ještě víc.
Dvoupatrový objekt si před pěti lety pronajala společnost s ručením omezeným Prague Business Club (PBC), jejímž stoprocentním vlastníkem je bývalý podnikatel v oboru knižního velkoobchodu Luboš Drobík.
»V roce 2000 jsem byl vyčerpaný z podnikání v podmínkách raného kapitalismu 90. let, hledal jsem nový, smysluplný produkt. Rozhodl jsem se prodávat vztahy mezi lidmi,« vypráví, jak se stal provozovatelem klubu na »plný úvazek«.
Spolu s tehdejší manželkou začali od nuly, v prvních pěti letech měli pronajatou vilu v Rooseveltově ulici. »Sháněli jsme tehdy do klubu kdekoho, kdo byl ochoten platit a občas chodil v saku, aby zapadal do klubové kultury,« vzpomíná dnes Drobík s úsměvem na počáteční potíže.
Dnes už je klub ekonomicky soběstačný, vydělává na sebe, má zhruba dvě stovky členů. Jsou to všechno Češi, jména ale Drobík prozradit odmítl s výjimkou expolitika Daniela Kroupy (z bývalé ODA), houslisty Jaroslava Svěceného či historika Petra Hory Hořejše.
Charakteristické pro malé české prostředí je členství osobností ve více klubech zároveň. Drobík totiž chodí třeba i na akce Lípy nebo do Golem Clubu Martina Kratochvíla, který zase naopak navštěvuje diskusní večery v Prague Business Clubu i akce Lípy.
»Členové jsou zde zákazníky a chodí sem na besedy, které jim dle jejich přání připravuji,« popisuje Drobík náplň PBC.
Anglie v Bubenči
Pravidelných seancí s hosty se účastní obvykle zhruba dvacítka členů, avšak luxusní interiér bubenečské vily, připomínající klasický anglický klub, umožňuje i jiné akce. V přízemí je kromě salonu i knihovna a jídelna s vlastním cateringem, ve vyšších patrech konferenční sál a ubytovací pokoje, vše pochopitelně pouze pro členy.
»Dělá se tu i byznys, samozřejmě. To je důležitá součást našeho života a já to maximálně podporuji. Dávám lidi dohromady, aby se jim dařilo a aby měli peníze. Ale zároveň jim říkám, že nejdůležitější v životě je změna myšlení, která vede ke štěstí,« neustále zdůrazňuje Drobík svou filantropickou touhu kultivovat život české elity.
»Chci, aby tento klub byl dále kapitalizován a aby byl opravdu bohatý, abych mohl co nejvíc peněz rozdat potřebným. A toužím být i mocným mužem, abych mohl ovlivňovat tendence ve společnosti směrem k naplnění a radosti každého člověka. Takový traktorista toho ze své sedačky moc neudělá, my ale můžeme strašně moc,« zní jeho recept proti úpadku světa.
Přesto právě PBC Drobíkovi před lety rozbil manželství.
»Jednak docházely peníze, jednak jsme se se ženou dokázali do krve pohádat, kdo z nás bude moderovat debatu s guvernérem ČNB Zdeňkem Tůmou. Takovéhle blbosti zanechají ve vztahu paseku a manželka cítila potřebu z tohoto blázince odejít,« líčí Drobík dnes už s úsměvem. Kuriózní je, že Romana Šedá, dříve Drobíková, je dnes prezidentkou konkurenčního Czech Business Clubu.
Jako hosté Drobíkových »hostin« se už v Bubenči vystřídaly snad všechny špičky české politiky i byznysu. Vyjma prezidenta Václava Klause.
»Několikrát jsem ho zval. Říkal, že by rád přišel, že o nás ví, ale že všechno musí mít nějakou myšlenku. To jsem nepochopil. Pak mi kdosi poradil, že by bylo dobré nějak podpořit jeho nadaci. Jestli to je ta myšlenka, tak nadaci manželů Klausových klidně podpořím,« usmívá se Luboš Drobík.
Dlouhého zimní večery
Řada takových debatních kroužků je vyloženě neformálních a má spíše charakter pravidelného přátelského posezení. Tak třeba večery konané zhruba jednou za čtvrt roku v rodinném domě již jednou zmíněného účastníka Lípy Vladimíra Dlouhého.
I proto je Dlouhý poněkud nerudný, když se jej někdo na tuto věc ptá. »Je to soukromá věc, a já nevím, proč bych měl někomu říkat, koho si zvu domů. Já jsem o tom nikdy nemluvil a požádal jsem i ty účastníky, aby o tom nemluvili. Navíc se to už dlouho neuskutečnilo, protože jsme měli nějaké smutné události v rodině, « reaguje Dlouhý.
I u Dlouhých je možno natrefit představitele světa peněz (třeba šéfa ČNB Zdeňka Tůmu), médií (například novináři Jefim Fištejn a Karel Steigerwald) a společenského života (ředitel Židovského muzea v Praze Leo Pavlát). Nedávno se diskutovalo například o kontroverzním díle výtvarníka Davida Černého Entropa, které v době českého předsednictví vzbudilo velké vášně v Bruselu. »Kvůli tomu se tam téměř do krve pohádal režisér Jan Hřebejk s ředitelem Národní galerie Milanem Knížákem,« vzpomíná jeden z účastníků. A právě toto oceňuje na diskusích u Dlouhého, že dochází ke skutečným názorovým střetům, že to není místo, kde si všichni notují a plácají se po ramenou.
Lvi v Praze a v regionech
Nejde ale jen o Prahu. Mimo hlavní město mají velkou váhu Rotary kluby, jejichž praotcem je klub založený roku 1905 v Chicagu zednářem Paulem Harrisem. Působí de facto v každém městě okresního formátu, kde obvykle sdružují místní podnikatelskou, politickou a kulturní smetánku. Scházejí se každý týden, aby jednaly o aktuálních projektech.
Rotariáni se sice zaměřují na různé dobročinné aktivity, ale není pochyb, že i tyto kluby pomáhají upevňovat místní sociální sítě mezi lidmi, kteří se honosí neformálním titulem »decision maker«.
Obdobný charakter (i původ) mají také kluby Lionálů čili Lions kluby.
»V listopadu jsme si na diskusi pozvali bývalého studentského revolucionáře a dnešního diplomata Václava Bartušku, jenže místo vzpomínání na listopad 1989 se hlavně povídalo o energetické bezpečnosti Česka,« potvrzuje sítotvornou roli Lionálů Andor Šándor, prezident Lions Clubu Praha - Orel a v minulosti také náčelník vojenské zpravodajské služby.
Výkladní skříní klubu je charita, v případě klubu Praha - Orel statisícové částky pro Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko pro nevidomé na pražské Dědině.
Stejně důležité jsou však klubové schůze, kde mimo jiné probíhá i »iniciační řízení« s novými členy. »Někdy popijíme dlouho do noci,« potvrdil jeden z častých hostů.
Šándorův klub má za členy i šlechtice, proto se některá z pravidelných měsíčních setkání konala i mimo pražský Lví dvůr, třeba na zámku Jana Dobřenského v Chotěboři nebo na Blatné patřící Janu Hildprandtovi. Také v Lions clubu Praha - Orel už se jako hosté debat vystřídaly všechny politické i byznysové špičky, například expremiér Jiří Paroubek nebo někdejší vicepremiér Martin Jahn.
Démon alkohol
Když jsme na počátku hovořili o tom, že privátní kluby se zednářům v některých rysech podobají, tak je tu i základní rozdíl.
Chybějí rituály, které vedle »bílé tabule« (což je vlastně normální večeře doplněná rozpravou a povinnými přípitky) představují nedílnou součást tradičního zednářského života. Žádné lidské lebky, zednářské zástěry, bílé rukavice a svíce. To v privátních klubech zatím neuvidíte.
Jeden společný rituál je však přece jen možné vypozorovat.
»Většinou to skončí tak, že se spolu ožereme. Minule jsme dopadli tak, že jsme skončili ve tři hodiny ráno a partnerka mi pak doma musela pomáhat zout boty,« říká jeden z manažerů. Když se takový večírek vydaří, po půlnoci se prý někteří návštěvníci neostýchají »hulit trávu«.
U starých dobrých zednářů, svobodných mužů dobré pověsti, kteří svůj původ odvozují z cechů středověkých stavitelů chrámů, by takové poklesky asi neprošly. Novodobí »zednáři«, s ohledem na současné kulisy hovořme spíše o betonářích, tak upjatí nejsou.
Mezi základní ctnosti zednáře patří také pravidlo, že by měl dodržovat zákony své země. I toto pravidlo je v moderní společnosti relativizováno. Dokreslit to lze vzpomínkou jednoho z účastníků nedávného diskusního večera, na němž nejmenovaný manažer nejmenované státem ovládané firmy veřejně mluvil o tom, že »všichni přece máme černé fondy, a kdo tvrdí, že je nemá, tak lže«.
Mnohé může takový výrok šokovat, svědčí však o maximální míře otevřenosti a vzájemné důvěry. I to je důvod, proč jde o večery určené jen pro prověřené osoby, které umějí držet jazyk za zuby.
Jan Štětka
Jiří Pšenička
Kluby gentlemanů
- Vznikly v Londýně v 18. století jako pravidelné pánské dýchánky.
- Scházejí se v uzavřených prostorách, nečleny musí doprovázet člen klubu.
- Některé z nich vyžadují doklad původu: absolvování stejné univerzity nebo původ rodičů.
- Z pánských klubů vznikly byznys kluby, které fungují především jako obchodní značka.
- V Česku funguje desítka byznys klubů, kromě čistě firemních sdružení pod hlavičkou klubu funguje například i Mensa ČR, spolek lidí s vysokým IQ.
Svobodní zednáři
- Vznikli v Anglii v roce 1717 ustanovením Spojené velké lóže.
- Ve znaku mají úhelník a kružítko (v původním významu byli svobodní zednáři spolkem vážených kameníků na stavbách).
- Řídí se principy svobody, rovnosti, bratrství, tolerance a humanity.
- Práci přísně dělí na veřejnou (přednášky, osvěta, dobročinná činnost) a spolkovou (rituály, hierarchie v rámci lóží).
- V čele hierarchie jsou národní Velké lóže, kterých je po světě 151.
- V Česku se zednáři spojili do Velké lóže ČR v roce 2008, v čele bratrstva stojí velmistr Hynek Beran.
Rotariáni
- Vznikli v roce 1905 v americkém Chicagu.
- Ve znaku mají ozubené kolo (podle principu rotace společných porad).
- Sdružují obchodníky a špičky jiných profesí, kteří se zavážou sloužit společnosti a nezištně pomáhat druhým.
- Do roku 1989 šlo o výhradně pánskou společnost.
- Nemají hierarchickou strukturu, po světě je 32 tisíc jednotlivých klubů sdružujících 1,2 milionu členů.
- V čele českých rotariánů stojí guvernér distriktu František Ryneš.
Sdružení Lípa
- Forma: občanské sdružení
- Vznik: 1996
- Zakladatel: Pedro J. Pick
- Počet členů: cca 70-120
- Sídlo: -
- Frekvence akcí: ročně dvě víkendová výjezdní zasedání mimo Prahu (takzvané Lípy), nepravidelně
i jednodenní pražské schůzky (takzvané Lipky)
- Vstupné: úhrada víkendového pobytu (cca 7000 Kč)
Golem Club
- Forma: občanské sdružení
- Vznik: 1991
- Zakladatel: Martin Kratochvíl
- Počet členů: maximálně 50, nyní 43 (k 15. 6. 2009)
- Sídlo: Praha, Staré Město, historické sklepení v ulici Na Perštýně
- Frekvence akcí: pravidelné týdenní přednášky (úterý), prezentace výrobků (čtvrtek) a koncerty (pátek)
- Vstupné: 50 tisíc při vstupu, 30 tisíc korun ročně
Prague Business Club
- Forma: společnost s ručením omezeným
- Vznik: 2001
- Zakladatel: Luboš Drobík
- Počet členů: cca 200
- Sídlo: novobarokní vila v Bubenči
- Frekvence akcí: 200 tematických setkání ročně, letní rodinné akce, golfové turnaje
- Vstupné: nezveřejněno
Klub Appia
- Forma: občanské sdružení (zatím však spolek funguje neoficiálně)
- Vznik: 2004
- Zakladatel: Jan Veverka
- Počet členů: cca 40
- Sídlo: rezidence Appia na Malé Straně
- Frekvence akcí: šest tematických setkání ročně
- Vstupné: účastníci střídavě sponzorují úhrady za pronájem a občerstvení, řádově desítky tisíc korun
Lions Club Praha - Orel
- Forma: občanské sdružení
- Vznik: 1990
- Zakladatel: Jaroslav Barták
- Počet členů: cca 55
- Sídlo: restaurace Lví dvůr u Pražského hradu
- Frekvence akcí: jedna tematická schůzka měsíčně, občas i mimo Prahu
- Vstupné: ročně 5000 korun
Kdo to všechno platí
- Účast na každém víkendovém zasedání Sdružení Lípa platí každý z účastníků sám, poslední akce na Rokycansku stála 7200 korun na osobu.
- Golem Club, Prague Business Club a Lions Club Praha - Orel vybírají roční či vstupní příspěvky k úhradě chodu svého zázemí, Lionálové posílají část svému česko-slovenskému distriktu a centrále v americkém městě Oak Brook.
- V klubu Appia je to zatím tak, že o náklady na každý jednotlivý diskusní večer v řádu desítek tisíc korun se střídavě starají sami účastníci. Pokaždé prý zaplatí někdo jiný.
Prague Business Club nabízí svým členům knihovnu, jídelnu s vlastním cateringem a ubytovací pokoje.
Privátním klubům chybějí rituály, které patřily k tradičnímu životu zednářských lóží.
http://ekonom.ihned.cz/c1-39876240-kde- ... zeji-mocni