Je mi to docela jedno...

[Galliano]

Procházím městem, pára stoupá z kanálů

Chodník je vlhký, je krátce po dešti

Vzhlížím k obloze a uvědomuji si,

Že už jsem šíleně dlouho neviděl slunce



Pouze ocelově šedou klenbu od obzoru

K obzoru

Mléčný škraloup natažený jako elastické kalhoty

Na přebujelém zadku



Všichni víme proč

Víme to. Jenom je nám to tak trochu jedno

Desítky až stovky letadel brázdí oblohu každý den

Vytvářejíc chorobloplodné síto otupující naši mysl



Nikdo se před ním neschová

Pokud nedokáže cestovat na jiné planety

Celá Země z vesmíru vypadá jako golfový míček

Tatam je modrá planeta



Naráží do mě postavy s prázdnými pohledy

Plouží se městem jako pára

Přesouvajíc se z práce do svých domovů

Nebo naopak



Pravidelně nás očkují

Sledujeme pravidelné zábavní pořady,

Kterým by se všichni měli pravidelně smát

Ale to se neděje



A všem je to jedno

Na kůži se nám vytváří podivné vředy,

Které nelze jakkoliv zahojit

Protože z nich vyrůstají podivná vlákna



Vítr zvedá polypropylenové chomáče,

Které včera celý den „sněžily“

A hraje si s nimi mezi domy

Blíží se Vánoce



Choulím se do kabátu, abych je nevdechnul

Možná je mi i trochu zima

Ale to se nestává

Od té doby, co je počasí řízeno a nemění se



Děti jsem neviděl ani nepamatuji

Jenom šedé malé podivné bytosti

Bez duše

Bez emocí



Výsledky výzkumů vojensko-průmyslových komplexů

Mají nahradit děti

Abychom se necítil tak sami

A ztracení



Ozývají se výkřiky

Kolem detenčních zón je vždy živo

Chodím se sem ujišťovat, že ještě žije naděje

V lidech bez čárových kódů a děr po injekcích



Spousta vojáků je všude kolem

Pět na jednoho vězně

Brání kontaktu

Mezi vězni a slušnými lidmi



Zastavuji se, poslouchám

Čerpám energii svobody

Skutečné svobody

I když uzavřené za ostnatými dráty



Z protějšího sloupu mě zaměřila průmyslová kamera

Slyším její optiku

Jak ostří

Infračervené světlo mi přejelo zátylek



Identifikace

Propracovaná do nejjemnějších detailů

Právě o mně zjistili všechno

Nad hlavou slyším vojenský vrtulník



Dám se do kroku

Dnešní dávku revolty mám za sebou

Cítím se jako hrdina

Jako nejdůležitější ovce z celého stáda



A je mi to docela jedno…


zdroj:www.sepotydoduse.estranky.cz

[petra]

Hm, smutné...
Taky něčím přispěju, co mi dnes přišlo mejlem, též dost neveselé...

Housle

Na stanici metra ve Washingtonu DC se posadil muž a začal hrát na
housle;
Bylo studené lednové ráno. Hrál asi 45 minut Bachovy skladby.
Během té doby, jelikož byla špička, prošlo stanicí odhadem tisíce lidí,
většina z nich cestou do práce.
Po třech minutách prošel kolem muž středního věku a všiml si
hrajícího muzikanta. Zpomalil krok a na pár minut se zastavil,
pak spěchal za svými povinnostmi. O minutu později dostal houslista
svůj první dolar: nějaká žena mu hodila peníze do krabice a bez
zastavení pokračovala v chůzi. Po několika minutách se někdo opřel
o zeď a poslouchal, pak se podíval na hodinky a odkráčel. Evidentně
spěchal do práce. Nejvíce pozornosti mu věnoval 3letý chlapec.
Matka jej vlekla kolem, spěchala, ale dítě se zastavilo a dívalo
na houslistu. Nakonec
jej matka postrčila, dítě pokračovalo v chůzi ale celou dobu se za
houslistou ohlíželo. Toto se opakovalo s několika jinými dětmi a
všichni rodiče, bez výjimky, je nutili pokračovat v chůzi. Za celých
45 minut hry se na chvilku zastavilo pouze 6 lidí. Asi 20 mu dalo peníze,
aniž by zpomalilo svůj krok. Vybral 32 dolarů. Když skončil a nastalo
ticho, nikdo si toho nevšiml. Nikdo nezatleskal.

Nikdo jej nepoznal. Nikdo nevěděl, že tím houslistou byl Joshua Bell,
jeden z nejlepších hudebníků na světě. Hrál jedny z nejtěžších
skladeb, které byly kdy složeny.
Hrál na houslích za 3,5 milionů dolarů. Dva dny před
tím, než hrál v metru, vyprodal Joshua Bell divadlo v Bostonu,za
průměrnou cenu sedadla 100 dolarů. Toto je skutečná historka. Inkognito
hra Joshuy Bella ve stanici metra byla zorganizována deníke Washington
Post jako součást exprimentu o vnímání, vkusu a prioritách lidí.
Zadání bylo : na běžném obyčejném místě v nevhodnou dobu - dokážeme
vnímat krásu? Dokážeme se zastavit a ocenit ji? Poznáme v neodpovídajících
souvislostech talent? Jedním z možných závěrů tohoto experimentu
je, že jestliže nemáme chvilku se zastavit a naslouchat jednomu z
nejlepších hudebníků na světě, hrajícímu nejlepší kdy napsanou
hudbu, kolik dalších věcí nám uniká?

[Michael]

tady je video k tomu Joshua Bellovi, opravdu se to stalo

phpBB [video]

[Richelieu]

To my pripomina film Dark City, doporucuji nema to chybu.
http://www.csfd.cz/film/18233-smrtihlav-dark-city/
http://www.imdb.com/title/tt0118929/